10. kapitola

11. listopadu 2009 v 21:18 | M.o.n.i.k.a |  Trable s láskou
Ahoj, ahoj, ahoj…

Překonala jsem se! Dnes, po dlouhé, dlouhé době, jsem se pustila do fanfiction povídky a takhle to dopadlo. Doufám, že se vám kapitola bude líbit a číslo 10 tak bude číslem šťastným. Doufám, že tuhle povídku dokončím. Byla bych velice ráda, kdyby ano, protože už se s ní plahočím déle než je zdrávo.
Jen pro Vaši i moji orientaci jsem shrnula děj předcházejících devíti kapitol do jednotlivých bodů:

• Mezi Jamesem a Lily po Jamesově překvapení začaly tát ledy. Jinak tomu nebylo ani u Siria a Julien, s tím rozdílem, že tam ledy dávno roztály.
• Sirius utekl před Vánocemi z domu, neboť to se svou rodinou nemohl vydržet. Potterovi ho přijali s otevřenou náručí.
• James se Siriem se 23. prosince pohádali a Sirius utekl i od Potterových a ubytoval se v Děravém kotli.

A teď už konec keců. Můžete se pustit do kapitoly ;-).
Vaše M.o.n.i.k.a




Dvacátého čtvrtého prosince. Dlouho očekávané Vánoce. V celé Británii bylo jen málo lidí, kteří by právě nejedli svůj fíkový pudink, mezi ně ale nyní výjimečně patřila rodina Potterových. Jejich náladám jakoby se radost, veselí a štěstěna obloukem vyhnuly. Nikdo z nich ani nepomyslil na vánoční radovánky; jediné, co dobu Vánoc připomínalo a bilo do očí, byl honosně zdobený stromek s jedinou vadou na kráse, nikdo neměl potřebu zapálit kvantum svíček, jež na něm bylo připevněno.
James se zdvihl z pohovky, aby odnesl svůj talíř s netknutým jídlem do kuchyně.
"Sedni si, já to uklidím."
"To je dobrý."
Přesto paní Potterová složila svůj talíř s talířem pana Pottera a chystala se vzít i ten Jamesův.
"Já si, ksakru, nesednu!" rozkřikl se, "nebudu tady sedět jako nějakej blbeček!" Nadechoval se, aby pokračoval ve svém vztekvylévajícímsi proslovu, ale byl rázně přerušen otcem.
"Jamesi uklidni se, nebo ti jedna přiletí. Takhle se svojí maminkou mluvit nebudeš!"
"Ale no tak, Clarku, nech ho být, je jen příliš rozrušený," zastávala se ho paní Potterová.
"Ale to jsme my všichni, to Jamesovo chování neospravedlňuje…"
"Nechovej se jako nelida, nech ho být."
"Víš co, Amando, ty se ho pořád zastáváš! A mě už tohle přestává bavit!" Atmosféra u Potterových byla vážně vyhrocená a Jamesovi to již začínalo přerůstat přes hlavu.
"Dost! Slyšíte mě?! To stačí, už se nehádejte, tohle nám teď vůbec nepomůže," vložil se do toho znovu James.
"Má pravdu, Clarku, copak to nevidíš, tohle je ještě mnohem horší. Všichni jsme z toho, co se stalo podráždění a vystrašení, ale musíme to zvládnout. Když se nebudeme hádat a budeme držet pospolu, tak tuhle vypjatou situaci určitě zvládneme." Amanda natáhla ruce ke svému synovi a objala ho kolem ramen, aby si ho přitáhla k sobě a konejšivě ho hladila po zádech.
"Všechno bude zase dobré," šeptala mu do ucha. A všichni se tomu snažili uvěřit.



Sakra, co jim mám koupit, prolétlo hlavou mladému Blackovi. Celé dopoledne bloudil po Příčné ulici, ale i v jiných, nekouzelnických ulicích a hledal vhodný dárek, který by potěšil, zatím vlastně pro každého z jeho nejbližší rodiny.
Po dlouhém bezděčném bloumání narazil na výlohu, kde se skvěla ozdobná skleněná lahvička. Na výloze byl nalepen plakát, oznamující bezprostřední podstatu nového kouzelnického parfému.

Pánové, nevíte, jaký dárek koupit své drahé manželce, mamince, či dceři? Napadlo vás koupit parfém, ale vůbec netušíte, jestli se bude obdarované líbit? Vyzkoušejte novinku v kouzelnickém světě! Čarovůně, neboli vůně, která okouzlí každou ženu. Její složení je speciálně očarované, aby bylo cítit po tom, co se nejvíce líbí majitelce zázračné Čarovůně…

Přesně tohle Siriovi stačilo, vešel dovnitř a koupil střední lahvičku. Podal prodavačce šest galeonů a ona mu na oplátku předala dárek pro paní Potterovou v dárkové taštičce.
Teď už zbývalo jen vymyslet dárek pro Jamese a pana Pottera.
Napadlo ho, že by mohl Jamesovu otci koupit něco z mudlovského světa. Mimo galeonů měl u sebe také pár liber. A tak zašel jen o kousek dál a narazil na krámek s rybářskými potřebami. Párkrát, když se procházel po břehu Temže, viděl muže sedící na malých židličkách s pruty, tudíž neváhal a vstoupil do obchodu. Nakonec odcházel s prutem, několika druhy vlasců, návnadami v podobě třpytek a podobných umělých lákadel a s knihou Jak správně na ryby.
Cestou se stavil v papírnictví, aby ještě dokoupil nějaké mašle a balicí papír. Měl štěstí, neboť další člověk, který přišel za chvíli po něm, se dovnitř nedostal, neboť už se zavíralo. S překvapením tedy zjistil, že už jsou tři hodiny odpoledne. Vystál frontu, aby zaplatil a vyběhl ven. Ještě musel najít něco pro Jamese.
Bohužel pro něj už byly všechny krámky zavřené, až na pár obchůdků, kde měli otevřeno do čtyř hodin. Všechny je prohledal, ale nic nenacházel. Pak ho napadl nejlepší dárek, jaký kdy vůbec vymyslel. Koupí Jamesovi permanentku na všechny zápasy Kudleyských kanonýrů.
Po chvíli měl vše domluvené; obstaral poslední dárek a dokonce se mu ta pěkná prodavačka zaslíbila, že si s ním zítra vyjde na skleničku. Byl sám se sebou nadmíru spokojen. Ještě ho napadl jeden bláznivý nápad a ten se ihned jal uskutečnit. Jeho příchod k Potterům musí být grandiózní, napadlo ho. U Taškáře měli k jeho štěstí ještě stále otevřeno, obtěžkán taškami procházel mezi regály, až našel, co hledal. Malá krabička ale velký rámus! Hlásal nápis na bedýnce s názvem Ohnivé hrátky. To je přesně to, co potřebuju, velký humbuk.
V hlavě se mu začal rýsovat plán. Sirius si úzkostlivě přál, aby se tak jako jemu zamlouval i Jamesovi a jeho rodičům.
Ještě bleskově vběhl do obchodního domu na rohu ulice, a pak už nezbývalo než se vrátit k Děravému kotli.
Svoje věci měl ještě stále zabalené v kufru. Od doby, co od Potterových utekl, věděl, že to byla obrovská chyba, a že místo toho, aby Jamesovi ukázal, že ho nepotřebuje, si dokázal leda tak svou naprostou neschopnost. Zapomněl hůlku, zradil důvěru nejbáječnějších lidí, které kdy poznal, a jako bonus zabil své dlouholeté kamarádství; to vše, pozor, v pouhý jeden jediný den. Fantastické, ne? Snad nikdo na světě by nedokázal tolik věcí, jež by mu leda tak podkosily nohy, ve čtyřiadvaceti hodinách.

Muže, kterému platil, se zeptal, jestli neví, jak se používá autobus. Odpovědi se mu nedostalo. Jako by snad očekával, že někdo v kouzelnickém světě, přesněji u Děravého kotle, věděl, jak se používá městská hromadná doprava. Byl odkázán sám na sebe. Moc liber už mu nezůstalo, ale přeci jen nějaké ano. Tajně doufal, že mu to bude stačit, aby byl schopen zaplatit taxikáři, v jehož společnosti se právě ocital.
"Tak co, mladý muži, byl jste nakupovat na poslední chvíli dárky?" zeptal se rudolící se muž se dvěma bradami a prohlédl si Siria ve zpětném zrcátku.
"No, tak nějak…"
"To musíte bejt sakra štědrej Santa," zasmál se svému vtipu.
"Co prosím?"
"No, že máte celej kufr prezentů."
"Jo, tak, no, to jo no." Poslední, co chtěl probírat s tímhle upoceným, zapáchajícím chlapíkem, byl jeho odchod od Potterových.
"Tady mi prosím zastavte!" Setrvačností se Sirius div nenaplácl obličejem na čelní sklo.
"Tak to dělá devět liber dvacet vosum."
Sirius sáhl do kapsy a podal muži desetilibrovku .
"Drobný si nechte," zamumlal a vytáhl za sebou kufr. Při pohledu na hodinky mu poklesla čelist, už bylo šest hodin a on ani nezačal.




"Jamesi?" Paní Potterová najednou přestala Jamese poplácávat po zádech. "Slyšel si to taky?"
James zavrtěl hlavou. "Co bych měl slyšet?"
"Ale, asi jsem něco zaslechla. Teda, myslela jsem si, že jsem něco slyšela, ale asi ne," uzavřela to paní Potterová, ale stále měla divný pocit.
"Mami?"
"Ano, Jamesi?
"Mohla bys mě prosím pustit?" zeptal se James a jemně se od matky snažil odtáhnout, "víš, ne že by mi to bylo nepříjemné, ale už asi hodinu mi tady drtíš žebra."
"Jo, jasně, promiň."
"Slyšel jsi to? Zase!" ozvala se znenadání Manda, Jakešova matka.
"Co?" vložil se do toho podrážděně pan Potter, "neslyším z té televize ani slovo," a aby své tvrzení ještě podtrhl, zvýšil hlasitost.
"No jo, pořád," odsekla mu manželka, "furt slyším cinkání."
"Tak to ti asi cinká v uchu už z těch Vánoc, mami."
"Nebuď drzej, drzoune drzounská!"
Ale James už tomu moc vážnosti nepřikládal, sedl si na gauč a rozvalil se. Vypadalo to, že si myslí, že celá pohovka patří jen jemu. Společně se svým otcem koukal na mudlovský, zábavný, vánoční program, sem tam se musel pousmát nad nějakými vtipy, které byly doopravdy povedené, ale stále ho tížilo, kde asi právě je ten zatracený Sirius…



"Čau Reme! Ahoj Petře!" řval James tak nahlas, že nebylo pochyb o tom, že je slyšet po celém vlaku.
"Ahoj," odpověděli mu oba dva. James uložil svoje zavazadlo a vzápětí se rozvalil na sedadlo. Ale pak se ihned rychle narovnal a odsunul nohy, aby si mohl i Sirius uklidit svůj kufr.
"Čau kluci."
"Ahoj Siriusi," odpověděl mu Remus a Sirius se posadil vedle Jamese.
"Proboha!" vyjekl Peter.
"Copak Péťo?"
"Co to máš s okem, Tichošlápku?"
"Co?" Sirius si prohmatal levé oko.
"Ne, to druhé!"
"Jo, tak…" prohodil Sirius ležérně a prohrábl si vlasy, "to se spíš zeptej tady Jamesíka.
-Viď, Jamesi?" zazubil se Sirius.
"Vy jste se porvali?" Remův hlas byl plný nezastírané zvědavosti, neboť jestli se James se Siriem poprali, tak to muselo být kvůli něčemu vážnému.
"No, já bych to tak ani neřekl," byl u slova znovu Sirius, "to víš, tomu se říká vděk, já mu dám k Vánocům permanentku na zápasy Kudleyských Kanonýrů a on mi zato dá na držku."
"Mlč, prosím tě," osekl mu pobaveně James, "nějak jsi zapomněl zmínit, že jsi na den zmizel, ne?"
"Nooo…" protáhl Sirius.
"Cože?" vypískl znovu Peter. Jak bylo poznat, byl ze všeho vyjukaný.
"Jamesi, chceš říct, že od vás utekl?" otázal se Remus.
"Tak nějak, on se totiž, ó uctivý pan Black, vyloženě nasral a měl jsi vidět, jak rychle měl sbaleno." James vynechal to, co Siriovi řekl, ale ani jednomu z Pobertů to nevadilo. Oba na to chtěli zapomenout, což šlo kupodivu snadno.
"Tak to alespoň budeme vědět, co máme udělat, až pojedeme z Bradavic, aby mu to zase netrvalo čtvrt století."
"Ha ha ha, Reme, fakt vtipný." Sirius si založil paže na hrudi. Ano, zase byl uražený, ale nevydržel to tak dlouho.
"No, jenže to není všechno, Reme, on si totiž tady náš Casanova zapomněl u nás hůlku."
"Tak to je paráda," pronesl ušklebačně Remus, "to jsi toho potom asi hodně vykouzlil, co? Minimálně úsměvem si ale mohl odzbrojovat nevinná děvčata, co?" Všichni tři, až na Siriuse, se tomu zasmáli.
"Víš, co to je zdobit ty hnusný pichlavý stromy vlastníma rukama?!" vyjel na oko podrážděně Tichošlápek.
"Ne, povídej. Rád se nechám poučit. Mimochodem děkuji za dárek."
"Nemáš zač, Reme, pro tebe cokoliv," ušklíbl se Sirius, "jak dlouho ti trvalo, než jsi tu knihu umlčel?"
"Věř tomu nebo ne, ale myslím, že ještě teď piští ve skříni. Jenom doufám, že mamka zase nebude aktivní a do tý skříně mi nepoleze, protože by jí z toho asi praskly bubínky."
"Víš jak dlouho, jsem nějaký takový dárek hledal?" opáčil Tichošlápek dotčeně.
"Dokážu si to představit, těch hodin u Taškáře, co?" usmál se Remus.
"A cos' dostal od Siriuse ty, Péťo?" zeptal se James.
"Já? Moc pěkný dáreček, poukázku do Medového ráje, mám ji na deset nákupů, každý za tři galeony. Moc děkuju, Siriusi," usmál se Peter a zaštrachal rukou v sáčku z již zmiňovaného obchodu.
"Nemáš zač, Péťo," mrkl na něj Sirius.
"A kdy ses vůbec vrátil?" vrátil se k původnímu tématu Remus.
"No, dvacátýho čtvrtýho," odpověděl stroze Tichošlápek. Vypadalo to, jakože už se k dalším podrobnostem nemá, tak se toho ujal James:
"Samozřejmě musel udělat takový humbuk, že, Siriusku?"
"No jo, ty toho, prosím tě, naděláš…"
"Jasně, vždyť to byla jenom tři bedny Ohnivých hrátek, že?"
Remus zalapal po dechu: "Proboha, to už dům Potterových ale nemůže stát, ne?"
"Ne, neboj, Reme, on nám jenom vymlátil okno u kuchyně," James poplácal svého vedle sedícího po rameni, "ale musím uznat, že se překonal, po obrovském ohňostroji přišla na řadu pěkná podívaná. Sirius totiž nazdobil mamky oblíbený stromek, který tak pečlivě stříhá do tvaru koule. Máma z toho byla samozřejmě úplně paf, navíc si Sirius dokáže zřejmě získat srdce každé bytosti opačného pohlaví, ať je v jakémkoli věku, protože z jeho dárku byla mamka nadšená. Úplně zářila štěstím. No a taťka byl druhý den u Temže, přestože byla na březích zamrzlá, a šel chytat ryby. Domů přišel úplně promrzlý, ale přinesl jednu rybku a byl na ni vyloženě hrdý."
"Týjo, Siriusi, neřekl bych do tebe, že dokážeš takhle dobře vybírat dárky," řekl Petr a Rem jen uznale pokýval hlavou na souhlas.
"Díky, Červíčku."
Peter se dmul samou pýchou, neboť si zase jednou připadal, jakože ho mají kluci rádi.
"A jak jste si užili Vánoce vy?" začal znovu zvesela James.
"Skvěle," odpověděl hbitě Peter.
"A ty, Reme?"
"No, to víš, dvacátého třetího byl úplněk…" Remus se pokusil o úsměv.
"A dobrý? Neublížil sis moc?" ptal se James a Sirius hodil po svém kamarádovy ustaraný pohled.
"Dobrý, kluci, však já to bez vás musím zvládat, nebudete se mnou každý úplněk. Já mám vaši společnost moc rád, ale nemohu ji od vás vyžadovat každý měsíc," a aby svá slova utvrdil, usmál se.
"Ale to víš, že můžeš, Náměsíčníku, od čeho jsou kamarádi?" Sirius se rozvalil na svém sedadle.
"Jé! To už je tolik hodin!" Remus rychle vyskočil na nohy.
"Co blázníš? Vždyť Prasinky jsou ještě daleko…" James zakroutil hlavou.
"Jo, to sice jo, jenže já mám nějaké prefektské povinnosti, že?"
"No, jo," James se pleskl do čela, "já na to úplně zapomněl…"
"To nic, uvidíme se na nádraží!" křikl za nimi ještě zpoza rohu.
"Tak to rozjedeme, ne?" vyzýval James osazenstvo kupé.
"Rozjedeme co?"
"Bože, Tichošlápku, přece Řachavýho Petra, ne?" Nato James vítězoslavně vytáhl blíček karet a za chvíli už se ozývaly z jejich kupé rány.

….

"Tak co, kluci?" Všechny hlavy se otočily na Rema, který vešel do kupé. "No jo, to jsem si mohl myslet, už zase Řachavej Petr, doufám, že nehrajete o peníze."
"No, tak, Reme, co si to o nás proboha myslíš?" Sirius se jen svatouškovsky usmál.
"Právě, právě, milej Siriusi."
"A co tu vůbec děláš?" vložil se do konverzace James.
"Tak promiň, že jdu za svými přáteli, Jamesi."
"Ale no tak, Dvanácterák to tak nemyslel."
"A ty, mu, Siriusi, děláš jako právníka nebo co? Mimochodem jsem tu, protože už jsem neměl nic na práci."¨
Na to se James posunul, aby se vedle něj vešel i Rem, a Peter začal rozdávat karty.
"Vsázím deset cvrčků!"
"Jamesi!" okřikl ho Remus, "kolikrát jsem ti říkal, že…"
"Že hraní o peníze při jakékoliv hře je zakázané?" dopověděl za něj dívčí hlas.
"Jé, ahoj, Lily," pozdravil nově příchozí z míry vyvedený James.
"Čau," opětovala, "Jamesi."
"Jamesi, okamžitě mi dej ty karty," vložil se do toho Remus, který se snažil na oko dostát svým prefektským povinnostem.
"To je dobrý, Remusi, ale jestli půjdu znovu okolo a uslyším cokoliv o sázení, tak vás, všechny," prstem ve vzduchu obkroužila kruh, "nahlásím, bez výjimky."
"Ježíš, Lily, vždyť to byla jenom sranda," pronesl ležérně Sirius.
"Abych vám ty karty nesebrala hned teď, drahý Siriusi, to by byla teprve sranda, nemyslíš?" Lily ještě na přítomné mrkla, a pak už byla vidět jen záplava jejích rudých vlasů, jak míří k dalším nezbedným studentům spěšného vlaku.
"Tak to znovu rozjedeme, ne?" přerušil ticho Peter.
"Ona mě asi miluje," pronesl zasněně James.
"Jamesi, všiml sis toho, že řekla Siriusovi drahý?" Červíček to řekl jen tak, jako by se nechumelilo. Buď nevěděl, co se stane, nebo to věděl, ale dělal, že v to ani nedoufal.
"Jáááu, ty rozcuchanej idiote!" zařval Sirius, "co si myslíš, že, ksakru, děláš?"
"Měl bych ti přidat ještě jednu." James byl očividně nabručený. V hlavě mu právě komíhalo neskutečné množství scének o tom, co spolu Lily se Siriusem mají. Samozřejmě nechyběly ani ty chlípné představy a ty ho stresovaly nejvíce.
"Hele, kluci, sorry, ale já tady s tímhle blbečkem nebudu." V zápětí za sebou Sirius zabouchl kupé a rázoval si to uličkou. Odhodlán najít Julien, odstraňoval veškeré studentstvo z uličky, samozřejmě jen to mladší, a nebál se užití násilí. Kde prostě slova nestačila, pomohla síla. Nemálo dívek za ním vystrčilo hlavu z kupé a rozverně si šeptalo a hihňalo se při tom.
Sirius toho nedbal, jen si občasně prohrábl rukou vlasy, což bylo okamžitě doprovázeno blaženým ách z řad děvčat.
"Hele, Rudolfusi, co kdybychom si s ním hezky pohráli?" Tahle jediná věta způsobila, že byl Sírius nadmíru ostražitý a zastavil se uprostřed kroku.
Vyčkával za dveřmi, kdyby se cokoli nepěkného dělo, byl připraven zasáhnout. Hůlku měl vytasenou, připravenou k útoku popřípadě obraně. Věděl, že jsou tam minimálně dva Zmijozeláci. Rudolfu byl totiž v Bradavicích jenom jeden a ten patřil do Zmijozelu.
"No, já nevím…" odpověděl Rudolfus. Jeho hlas zněl neuvěřitelně úlisně, vpíjel se pod kůži, působil jako jed… Siriovi přeběhl mráz po zádech. Stále vyčkával.
"Ale no tak, Rudolfusi, neupejpej se!"
"Cru-"
"DOST!" Zahřměl Sirius s napřaženou hůlkou v rozražených dveřích kupé. Jeho protivníkům chvilku trvalo než se vzpamatovali. Sirius je zběžně přepočítal - čtyři na jednoho, vlastně dva, když se Srabus - COŽE? projelo Siriovi hlavou, Srabus?

On že má bránit Srabuse?


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kiki | 17. listopadu 2009 v 20:46 | Reagovat

Jedním slovem-nádhera! Ale takhle napínat? To by mě zajímalo, jak Siri zareaguje dál...
Další kapitolku co nejrychleji prosím, jinak se asi zblázním :-)

2 Týnuš Týnuš | E-mail | 22. listopadu 2009 v 18:36 | Reagovat

Jsem ráda, že v téhle povídce pokračuješ, protože je nádherná - asi  to bude skvělým autorem. Já sama píšu Poberty, ale nemám odvahu s tím někde vyrukovat :-)
Takže hodně štěstí a dál piš prosím! :-)

3 m-o-n-n-i-k-a m-o-n-n-i-k-a | 23. listopadu 2009 v 18:05 | Reagovat

Já Vám moc děkuju. Vážím si toho, že to alespoň někdo čte a komentuje.

4 Týnuš Týnuš | 23. listopadu 2009 v 20:53 | Reagovat

Nemáš zač. Povídka je to totiž krásná a jak jinak si odpočinout od hory učení, než si přečíst něco o milovaných Pobertech. Ještě když se to tak krásně čte. Opravdu se mi líbí tvůj styl psaní. Máš můj velký obdiv! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama