8.kapitola 2/2

2. července 2008 v 9:23 | M.o.n.i.k.a |  Trable s láskou
A zbytek...

oOooOo

Pozvedl jí tvář od chodníku tak, aby mu koukala přímo do tváře a on jí. Její oči odrážely noční svit pouličních lamp. Sirius si prohlédl její obličejové rysy. Měla vysoké lícní kosti, možná trošku křivý nos, ale plné rty, které byly nyní zbarveny do sytě růžové, jak na ně působil mráz. Líčka byla zrůžovělá, snad tou zimou, snad to bylo něčím jiným… Siriuse se zničehonic chopil silný chtíč políbit tu, jejž před ním právě stála. Překonával milimetr po milimetru, kousek po kousku… Až se svými rty dotkl oněch vytoužených. Ruku jí obtočil okolo pasu. Julien jen strnule stála, oči zavřené a vychutnávala si ten okamžik. Jejich polibek netrval nikterak dlouho, ale dokázal je naplnit směsicí emocí, citů a pocitů…
Odtrhli od sebe své rty. Sirius měl stále přivřené oči, jakoby si snad chtěl jejich první společný polibek zapamatovat na vždy, a to on také chtěl. Chtěl si zapamatovat co nejvíce, její vůni, chuť jejích rtů i šířku jejího pasu… žár vášně, která v něm vzplanula, jakmile se jeho rty otřely o ty její…
Otevřel oči, Julien na něj hleděla. Stále k sobě byli přitisknutí. Jeden vnímal druhého a žádný z nich nechtěl, aby tento krásný okamžik kdy skončil. Nicméně, všechno krásné musí jednou skončit, stejně jako tato chvíle, která byla pro oba v něčem výjimečná. Julien, sic nerada, od Siriuse poodstoupila. Tváře měla rudé od mrazu, který nyní krutě vládl po celé Anglii, ale přesto z jejího obličeje vyzařovalo teplo v podobě povážlivého úsměvu, jenž si jí pohrával na tváři. Sirius jí úsměv opětoval. Oba nyní měli právo na štěstí, oba si ho zasloužili… svým předchozím trápením, tím co předcházelo této chvíli…
Sirius chytl Julien za ruku a společně kráčeli tichem nočních ulic Londýna. Nepoužívali slova, jediné co chtěli bylo, mít jeden druhého. Na Julien už tento pozdní čas začal jaksi působit a ona začala zívat.
"Jsi unavená?" zeptal se jí Sirius. Na místo odpovědi mu přišlo její pokývnutí hlavou. Shodou okolností právě procházeli okolo jedné z mnoha laviček.
"Nechceš se posadit?"
"A nemohli bychom už jít domů?" zeptala se Julien a téměř prosebně pozvedl hlavu k Siriovi.
"Pro tebe všechno," usmál se na nitím svým typickým úsměvem, jaký uměl snad jenom on.
"Ach jo, Siriusi," oslovila ho, "ty budeš stále ten samý Casanova, viď?"
"Kdo je Casanova?" zeptal se jí a výjimečně si nehrál na hloupého, doopravdy to nevěděl.
"Ty nevíš kdo byl Casanova?" zeptala se ho nevěřícně. Sirius zavrtěl hlavou. "No to bys ale měl, je ti totiž hrozně podobný."
"Taky byl tak nesmírně přitažlivý?" Siriovi si v očích pohrávaly jiskřičky a po tváři se mu rozlil úsměv.
"Jo tak nějak, ale přeci jen jste si v něčem ještě více podobní," usmála se na něj. Nesmírně ji bavilo pozorovat ho, jak je zvědavý, protože ho takového neznala.
"Jo a v čem?"
"Zkus hádat," pobídla ho. Tato hra ji bavila a zdálo se, že Siriovi zřejmě také nevadila.
"Ale mám jednu podmínku." Julien povytáhla obočí.
"Tak sem s ní. Stejně to bude nějaká lest."
"Koukám, že jsi nejen krásná, ale i chytrá." Julien sklopila oči k zemi a její tváře počaly nabírat narůžovělý nádech.
"A jaká je ta podmínka?" pronesla o něco tišeji. Sirius se musel pousmát nad jejími gesty. To jak byla nesmělá mu připadalo neodolatelné.
"Že když něco neuhádnu, budu tě smět políbit." Julien zrudla ještě víc, dostával ji do rozpaků, což se jí moc nelíbilo, avšak že by to bylo oboustranné, to se říci nedalo, neboť Siriovi to vůbec nevadilo.
"A to jako proč?"
"Proč?" zopakoval to, aby dostal ještě chvíli času na vymyšlení nějakého důvodu.
"Ano," přitakala. Věděla, že ten čas potřebuje a tak mu ho dala. "Tak zněla má otázka."
"Proč? No to je zcela prosté," oponoval a Julien čekala, co z něj vyleze. "Říkejme tomu cena útěchy." Už zase to jiskření v očích.
"Nestačil by polibek až to uhádneš?" snažila se smluvit kompromis.
"Asi bude muset, co?" otázal se jí poněkud sklesle a prosebně na ni udělal své psí oči.
"No to teda." Byla prostě neoblomná. Většina holek by se mu pověsila kolem krku a klidně by zastřela i pravdu, aby mohla políbit svého vysněného prince. Ona byla prostě jiná oproti ostatním dívkám, s kterými měl tu čest, nebo spíš které měly tu čest s ním? Lišila se úplně vším, až do jednoho, podlehla jeho osobnosti.
"Takže mi nic jiného nezbývá?" zkusil to ještě jednou.
"No, vzhledem k tomu, že tě znám, tak vím, že kdybych přistoupila na tvá pravidla. Byl by z tebe najednou nejhloupější člověk široko daleko."
"Vážně si myslíš, že mě znáš?"
"Žiji v domnění, že ano."
"Tuším, že žiješ ve špatném domnění." Přeci jen, měl v rukávu svou chlupatou podobu nebo snad ne? Ne, to je nemožné, nemůže to vědět.
"No když myslíš," pronesla ledabyle, tak aby to vypadalo, jakože zná i jeho nejtajnější tajemství. To ho dokonale zmátlo, najednou ztratil půdu pod nohama a připadal si oproti ní jako trpaslík, i přestože byl nejméně o půl hlavy vyšší nežli ona. Nevěděl na čem je, právě se nacházel na tenkém ledu uprostřed hlubokého jezera. Usmál se jakoby nic a pokusil se hrát na náhodu.
"Tak co bude s tím polibkem?" zeptal se laškovně.
"No co by? Ještě si nepřišel na souvislost mezi tebou a Casanovou." Nenechala se tak snadno svést, přestože měla jisté problémy, aby mu odolávala.
"Tak fajn," odpověděl stroze, na oko uraženě. Julien se k němu rychle nahnula a letmo ho políbila na tvář.
"Ber to jako podnět k tvému snažení se."
"Jak jsi šlechetná, ó Julien," pousmál se.
"Ano, já vím."
"A taky pěkně sebevědomá, co?"
"A nemyslíš si náhodou, že to je ve tvé společnosti nutné?" Sirius se nad tím usmál. Ona ho dostala takříkajíc na lopatky a on na její argument neměl co odpovědět. Učila se rychle.
"No, tak tohle bych pro jistotu ponechal bez komentáře," už, už se k ní nakláněl a chtěl ji políbit, ale Julien mu přiložila prst na rty a tak mu to znemožnila.
"Nezapomínej, na čem jsme se dohodli."
"Ach jo," povzdychl si Sirius, "tak tedy zpět k původní otázce." Nastala chvíle ticha, Juli si myslela, že Sirius přemýšlí nad tím, co společného by mohl mít s Casanovou společného, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo, neboť Sirius již dávno zapomněl původní znění otázky. "A jak vlastně ta otázka zněla?" pronesl po chvíli a nevinně se usmál.
"Siriusi, Siriusi, ty jsi vážně poděs!" pokárala ho s úsměvem na tváři. "Původní otázka zněla, jak jsou si podobní Sirius Black a Casanova."
"Aha," Sirius zkroutil obličej do podivné grimasy, bylo na něm vidět, že přemýšlel… Julien ho pozorovala. Každý záhyb jeho obličeje, havraní vlasy na nichž se sem tam objevila nějaká neposedná vlnka, jeho nohy rýsující se v potrhaných džínech, dlaně, které byly lehce zčervenalé a dosti pravděpodobně trochu promrzlé, oči, dnes něžné, jindy schopné nejhlubšího opovržení…
"Julien," oslovil ji. Neodpověděla, připadala si jako v jiném světě. Ona, taková nevýrazná dívka, jejíž krása zanikala za rouškou ostýchavosti, s nikým se normálně nedokázala prohodit více jak pár vět a nyní tady stojí se Siriusem, on s ní flirtuje a ona mu sebevědomě odpovídá? Bylo to zvláštní, ale před ním se chovala, jakoby ho snad znala neuvěřitelnou řádku let, ale nebylo tomu tak. Co se to v ní najednou zlomilo? Proč taková rychlá změna?
"Haló, Julien," pokusil se o to znovu, ale ona mu stále neodpovídala. Něžně ji pohladil rukou po tváři. Julien slastně přivřela oči a otřela se o jeho ruku.
"Julien?" oslovil ji pro jistotu.
"Ano?"
"Myslím, že už jsem na to přišel," řekl jen tak ledabyle.
"Jo?"
"Myslím, že jo," ujistil se. "Myslím, že jsem o něm něco četl. Nebyl to náhodou ten spisovatel, co sváděl ženy?"
"Jo, byl," přitakala Julien. Sirius se jen vítězoslavně usmál. "Proč se tak zubíš?"
"No proč? Z toho se nevykroutíš," mrkl na ni svůdnicky.
"Z čeho?"
"No jen to na mne nehraj. Já jsem to uhádl a teď bych ml dostat svou odměnu, nemyslíš?" Julien si ale stále hrála na hloupou.
"Tak fajn, vezmu si svou odměnu sám." Na to Julien pozvedla obočí. Sirius se k ní začal nebezpečně přibližovat, již přivíral oči, ale ona mu uhnula. Sirius se zastavil, oči měl stále zavřené a prstem si ukázal na našpulená ústa. Jul protočila panenky. Přišla k němu blíže a letmo ho políbila na rty. Siriovi to však nestačilo a tak neváhal a přitáhl si ji těsně ke svému tělu. Siriovy rty se stále přibližovaly k těm jejím. Pohlédl jí do tváře, když od ní byl snad jen deset milimetrů, měl zavřené oči a lehce pootevřené rty. Překonal tu žalostnou vzdálenost mezi nimi a něžně ji políbil na rty. Slíbával jí sladkost ze rtů a přitom si ji přitahoval stále blíž k tělu. Juli si natáčela Siriovi vlasy na prst a jeho polibky mu opětovala. Když se Sirius rozhodl pro trochu vášnivější polibky, Julien se zalekla a mírně se od něj poodtáhla. Sirius vzal její hlavu do dlaní a jemně si přitiskl její rty na ty své. Promiň, šeptl mezi polibky, které jí vtiskával.
Julien si položila hlavu na Siriovo rameno, přesto neupustila od svého objetí.
"Siriusi?"
"Hm?"
"Jsem hrozně ráda, že tu jsem s tebou," řekla mu polohlasně.
"Já taky," pošeptal jí do ucha a letmo ji políbil do vlasů.
Ještě chvíli spolu stáli v těsném objetí, jeden vnímal druhého, byli jako jeden celek…
"Není ti už zima?" Julien zavrtěla hlavou, její vlasy polechtaly Siria na krku. Sirius do nich zbořil nos a nasál jejich vůni. Voněly krásně, po kokosu. Sirius od Julien odtáhl, aby si ji ještě jednou prohlédl.

ooOooOoo

"No, tak jsem tady s tím svým tajemstvím," řekl James. "Pamatuješ si, jak někdy ve třetím ročníku bylo v létě zamrzlé jezero?" Lily jen horečně přikývla.
"Co? To jste byli vy?" zeptala se nevěřícně.
"No, byli…"
"To jsem si mohla myslet. Copak by se stalo něco takového, kdyby v tom neměli prsty Poberti?"
"Ale tohle bylo jenom cvičně," pokračoval dál, "my jsme to potřebovali na něco docela jiného. No vlastně to všechno začalo tím, že Remus našel v knihovně nějakou knihu a já už si vážně nepamatuji, jak se jmenovala, ale každopádně odtamtud máme toto kouzlo. Když Sirius tu knihu upustil, tak z ní vypadl nějaký papírek. No a na něm bylo napsané tohle kouzlo. Rozhodli jsme se ho nejdříve vyzkoušet, no a tak jsme ho večer vyzkoušeli na jezeře. Vyšlo to, tak jsme si večer užili na ledě, ale nechtěli jsme o to připravit i ostatní, takže jsme to tam nechali."
"To ale asi nebyl hlavní záměr toho, proč jste to kouzlo použili, co?" optala se ho Lily, jelikož už Jamese za ta dlouhá léta znala, tak věděla, že odpověď nemůže být jiná, nežli kladná.
"No, vlastně máš úplnou pravdu," přitakal James a při vzpomínce rozruch, který svým žertem způsobili, se musel usmát. "Příští večer jsme se po večerce odplížili do jedné z bradavických chodeb. Po celé chodbě jsme vyčarovali tlustou vrstvu ledu a na konec přesunuli jedno z brnění, pak jsme se schovali za roh a začali dělat šílený randál. Samozřejmě netrvalo dlouho a Filch se tam přihnal jak velká voda a s ním ta jeho vypelichaná kočka. Ani jeden z nich si nevšiml toho kluziště, takže tam Filch vběhnul. Okamžitě se tam rozplácnul. Jenže ta chodba, kterou jsme si vybrali, nebyla zvolená náhodně, byla dost nakloněná, takže po Filch ležel na břiše a jel po hlavě rovnou do toho brnění, co jsme tam přichystali.
Umíš si představit ten řev?" ukončil své vyprávění James.
"Jo, protože jsem ho slyšela."
"A nejlepší na tom bylo, že nás Filch neviděl, takže jsme nedostali školní trest," dodal s širokým úsměvem na tváři.
"No, ten trest jsme potom dostaly my, já s Julien. Zrovna jsme totiž byly nedaleko, a když jsme uslyšely ten povyk, tak jsme se tam běželi podívat. Filch se zrovna sápal na nohy asi dvakrát nebo třikrát mu vždycky podklouzly nohy, když se dostal do pozice, kdy už skoro stál. Nakonec se tedy, se značným úsilím, které musel vynaložit postavil, ale trvalo mu to strašně dlouho a my tam s Julien stály jako sochy a snažily se udržet smích na uzdě, jenže pak tam přiskákala nějaká žába, nebo co to bylo, a paní Norissová se jí lekla a skočila Filchovi na záda, ale neudržela se tam. Jak klouzala dolů, tak se zahákla do jeho kalhot…
Viděls' někdy Filchovi kalhoty?" zeptala se ho pro jistotu.
"No, myslím, že ano. Pokud myslíš to, jak má vzadu na zadku takovej ten kus hadru," odpověděl James při vzpomínce na ty jeho odporuhodné kalhoty.
"Jo přesně to. Do toho se zahákla paní Norissová svými drápky a pořád víc a víc klouzala dolů. Pak bylo slyšet křupnutí a ten kus látky se utrhl, a pak mu byly vidět už jen trenky s logy Bradavic."
"Cože? Ach jo a my jsme tam nebyli…" povzdychl si James.
"No, jenže pak bys měl trest. Víš, co jsme dělaly?"
"Nech mě hádat… Leštily jste poháry v síni Slávy?"
"Jak to víš?" koukala na něj nevěřícně. James si prohrábl vlasy.
"No to víš, léta zkušeností," odvětil James s ledovým klidem.
"Nesnáším, když tohle děláš," odsekla Lily.
"Když dělám co?"
"Když si projíždíš rukou vlasy. Je to strašný…" Tím sebrala Jamesovi vítr z plachet.
"A já - já - já si myslel, že - že se ti to líbí," ospravedlňoval své počínání. Lily se jen omluvně usmála.
"A on je opak pravdou."
"Ehm…" James nevěděl, co na to říct. Vlastně vůbec neměl nic, co by řekl, byť jedinou polehčující větu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 2. července 2008 v 19:40 | Reagovat

To s vlasama bylo fakt dobry =D nebo to s tim Filchem  =) Me se to libilo. Vim, ze si psala, ze bys radsi nejakou kritiku, nez chvaleni, ze to bylo super a nic vic, ale ja opravdu nevim co bych ti mela vytykat. Me slohy nebavi a nejdou mi, takze nepochopim, jak takhle nekdo muze psat... No nic... Jo a pekna zmena blogu. Tu zelenou ti schvaluju =) to si rada, co?? :-P Je mi to jasny

2 Lostt Lostt | Web | 3. července 2008 v 11:56 | Reagovat

(¯`•.•´¯) (¯`•.•´¯)

*`•.¸(¯`•.•´¯)¸.•´

¤ º° ¤`•.¸.•´ ¤ º° ¤

Pošli toto všetkým svojim SB-čkam, aby si im ukázala, ako ich máš veľmi ráda!

3 Terina Terina | 4. července 2008 v 8:36 | Reagovat

Pěkná :) vážně... akorát víš co to je, muset to číst rychle aby tě nevykopli od počítače dřív než to dočteš? NO... ale pobrala jsem to (tím sapozřejm poukazuji na své iq XD) mimochdem jak jste na tom s Bětkou na té společné povídce? Ale jinak je to fakt pěkně napsaná kapitola. Nepoprám, že už byly takové, které se mi líbily víc, ale pěkná je :)

4 Lili Lili | Web | 6. července 2008 v 8:27 | Reagovat

supeer!som mocinky rada ze je tu konecne pokracko!bolo to bamba!!!strasne moc sa tesim na dalsiu kapcu ktora dufam bude skoro pls.

5 Annie Annie | Web | 6. července 2008 v 19:51 | Reagovat

skvělé.. pokračování.... už jsem se bála, že to zabalíš....naštěstí ses smilovala, a mohu tě ujistit že to stálo za to.. je to dokonalé..

6 M.o.n.i.k.a M.o.n.i.k.a | E-mail | 6. července 2008 v 20:15 | Reagovat

Vážně děkuji, ale do dokonalosti to má vážně mnoho...

7 nath nath | Web | 7. července 2008 v 15:23 | Reagovat

nahodou, je to super :)) uz dllho som sa tesila na pokracko a vazne sa ti to podarilo :)

8 Bejushka Bejushka | 8. července 2008 v 9:33 | Reagovat

Je to náádherný!!!!! Úžasná povídka... Ach jo... Jak já to vydržím bez další kapitoly!! Prosím přidej ji tu hodně brzo...:) A nemusí to být jenom jedna kapitola... Máš super blog, fakt!! ;)

9 Manga Manga | Web | 12. července 2008 v 16:41 | Reagovat

Píšeš skvěle!Nechtěla by ses spřátelit?

10 Terča Terča | Web | 21. července 2008 v 14:32 | Reagovat

ahoj máš pěkný blog!!nechceš spřátelit??

11 martnka martnka | Web | 16. srpna 2008 v 17:49 | Reagovat

jééééééé to bylo pěkný napis pls pokračko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama