6. kapitola 2/2

10. dubna 2008 v 21:03 | M.o.n.i.k.a |  Trable s láskou
... zbytek.
A moc moc moc prosím o komentáře=)

"No samozřejmě, že chci slyšet pravdu," zářivě se na ni usmál, ale jaksi to nepomohlo. Její nervozita se stupňovala a byla čím dál horší, čehož si povšimnul a tak zkrátil její trápení. "Pokud mi ji chceš říct."
"Děkuju, Jamesi," po tváři se jí rozlil vděčný úsměv, ale pak si to uvědomila a rychle stáhla tvář v škleb.
James si ale jejího úsměvu všiml a to ho přinutilo úsměv opětovat i přesto, že z její tváře již zmizel. Navíc, řekl mu jménem!
"Takže se nic nedozvím," pronesl James s předstíranou lítostí, "Kdeže je ta čajovna?"
"Kousek odtud," přišlo mu v odpověď, ale tiché myslím, již přeslechl.
Lily rázně vykročila, aby na něj nemusela tak civět. Najednou se totiž přistihla při tom, jak sama sobě bourá neprostupnou zeď pro Jamese Pottera, kterou tak dlouho budovala. Celé čtyři roky.
V prvním ročníku se do něj zamilovala, byla to taková ta první školní láska. Pobláznil jí hlavu a ona se chovala naprosto jinak, než kým chtěla být. Toho začala litovat ve druhém ročníku.
Začalo to na nádraží King´s Cross, odkud již pravidelně odjížděl spěšný vlak do jejich společné kouzelnické školy.
ooOoOoOoo
Na svůj věk poměrně vysoká dívka s rudě červenými vlasy, spletenými do slušivého účesu, stála před oním sloupem, kterým měla projít. Ale ještě než tam chtěla vejít, toužila ho spatřit. Chtěla, aby si jí zase všiml, aby jí vzal za ruku a společně překonali zeď mezi kouzelnickým a mudlovským světem. Byl tu! Srdce jí nadšením poskočilo a její nedočkavost byla čím dál větší.
Jako vždy vzhlížely jeho temně černé vlasy poněkud zanedbaným dojmem. To se jí na něm nesmírně líbilo.
"Ahoj Jamesi!" křikla, když už byl kousek od ní, ale žádná odpověď jí nepřišla.
Jenom je hrozně daleko, určitě mě neslyšel, snažila se namluvit sama sobě, přestože věděla, že to tak není. Stál od ní necelé tři metry a bujarost, s níž ho pozdravila, ho notně musela upozornit.
Čekala na něj, až k ní přijde a vlídně ji pozdraví s úsměvem na tváři, jako tomu bylo přesně před rokem. Ale nic nemělo být tak jako před rokem. James kolem ní jen prošel, obklopen svými novými kamarády, které si našel, již v předešlém roce.
Znala všechny jeho kamarády. Jeden z nich byl Sirius Black - velice pohledný kluk, ale ne tak, jako byl James. Remus Lupin, byl další. Vůbec jim nebyl podobný, neustále se učil a četl knížky nebo ho tak alespoň Lily znala a čtvrtý byl Peter Pettigrew, malý tlouštík, který v jejich partě zaujímal post toho-podřadného.
"Ahoj Jamesi," pozdravila ho znovu a na tváři vykouzlila přívětivý úsměv. Marně čekala na odpověď, která ne a ne přijít. Kdyby na ni tenkrát čekala, vystála by tam dolík. Pouze se otočil tím směrem, kterým ji tušil. Zavadil o ni očima a Lily svitla, byť malá, naděje, že si jí pouze nevšiml a nyní ji pozdraví, ale místo pozdravu přišlo jenom bezohledné přehlédnutí.
Kvůli němu jí tenkrát málem ujel vlak do druhého domova v podobě Bradavické školy s veselým ředitelem Abusem Brumbálem v čele.
Přes oči zalité slzami téměř neviděla na cestu. Sedla si na vozík vedle kufru. Otřásala se tichými vzlyky, kterým se snažila zatarasit průchod, avšak marně.
Něčí ruka ji utkvěla na rameni, okamžitě si představila Jamese a ty jeho oříškové oči, ve skrytu duše však tušila, že na Jamese by čekala marně.
Rukávem si otřela oči a vzhlédla. Nad ní stála její nynější nejlepší a zároveň nejdlouhodobější kamarádka Julien.
"Měla by sis pospíšit," promluvila na ni, "je skoro jedenáct. Za chvíli nám jede vlak."
Lily se zvedla, vděčně se na ni usmála a zeptala se na jedinou otázku, která ji právě napadla: "Sedneš si se mnou do kupé?"
Julien horečně přikývla a radostně se zazubila.
"Mohl bys mě prosím chytnout za ruku?"požádala Julien Lily, které bylo hloupé se zeptat na to samé.
"Samozřejmě, taky mi není nejpříjemnější pomyšlení na to, že budu muset proběhnout zdí." Obě dvě se tomu zasmály, chytly se z ruce, zhluboka se nadechly.
"Na tři?"
"Na tři," potvrdila Julien a začala počítat: "Raz…, dva…, TŘI!"
Ani jedna nepomyslela na to, jak to muselo vypadat z pohledu mudlů. Proběhly přepážkou na druhou stranu. Rázem se octly ve světě kouzel na nástupišti devět a tři čtvrtě. Hemžilo se to tam studenty rodiči, ale i přes to Lily ihned zbystřila Jamesovu rozcuchanou hlavu. Právě nastupoval do vlaku a cestou odstrčil nějaké prvňáky. V tuto chvíli se rozhodla, že na Jamese zapomene. Nejdříve to pro ni bylo nesmírně těžké, ale pak, když se odnaučila na něj koukat, to bylo mnohem lehčí. On si jí nevšímal a ona mohla klidně zapomenout.
Takovýhle byl James až do čtvrtého ročníku. V onom ročníku si začal Lily všímat, ale tak trochu hrubě.
Začal jí dělat naschvály a všechny žertíky zkoušel na ní, jakožto na pokusném králíkovi. Tím ještě více utvrdil barikádu, kterou okolo sebe Lily postavila.
V pátém školním roce, prožitém v Bradavicích si James konečně přiznal, že se do Lily zamiloval, a že se mu líbí. Dával to také patřičně hlasitě najevo. Chodby byly plné hluku typu: "Evansová, půjdeš se mnou na rande?" A Evansová tohle, Evansová támhle to…
ooOoOoOoo
James ji chytil za ramena opatrně s ní zatřásl. Lily se zatočila hlava. Jeho smyslná kořeněná vůně ji omámila natolik, že si na chvilku připadala jako smyslů zbavená.
Bylo jí jasné, že v tom zase lítá, ale ne nijak málo. Když už tak už. Byla v tom zase až po uši a to stačilo pár sladkých slovíček a jeden mizerný vdechnutý doušek, jeho vůně. Ale nic ještě nebylo ztraceno, stále ještě se všechno mohlo vrátit do normálu, nebýt těch jeho očí, do nichž právě hleděla. Leskly se ve světle pouličních lamp. Nezměnily se, byly to stále ony stejné oříškové oči. Utápěla se v nich a on na ni překvapeně, ale se zájmem koukal.
V hlavě mu blesklo jediné: Že by povolily ledy?
Kdyby mohl, skákal by dva metry vysoko a možná ještě výš.
Přestože tady chtěl stát ještě minimálně příštích sto padesát let a hledět do jejích čistě zelených očí, sledovat jak se třpytí… Přemohl se a přerušil dlouhotrvající oční kontakt.
"Půjdem?" vytrhl ji z přemýšlení nad jeho krásou.
"Co?"vyjekla, "Jo jasně."
"Smím ti nabídnout rámě?" zvesela se na ni usmál.
"Pottere!" okřikla ho a snažila se, co nejvíce skrýt touhu po tom, uchopit ho a políbit na rty.
James byl velice překvapen z té náhlé změny, avšak věděl, že možná je onou ledovou královnou, ale pomalu se roztéká a je z ní stále krásnější a jemu bližší Lily Evansová.
"Kdeže je ta čajovna?" zeptal se dnes již po několikáté.
"Tudy." Lily ukázala na konec ulice a společně, respektive na vzdálenost jeden metr od sebe, se vydali oním směrem.
Lily sledovala svoje boty a James se koukal před sebe. Ačkoliv bylo oběma to ticho velice nepříjemné, ani jeden z nich neměl tu odvahu ho narušit. Oběma se v hlavě odehrával obrovský boj, který nebral konce. Každý z nich měl na jazyku tolik otázek, ale bál se je vyslovit. Jako nikdo nechce narušit Brumbálův proslov, ačkoli si spolu studenti chtějí vyměnit poznatky, nikdo z nich se neodváží. Snad ze strachu ze školního trestu, snad jen, že nechtějí narušit ono překrásné ticho a jen poslouchat Brumbálův zvučný hlas, jak jim přeje dobrou chuť. Pravda, Brumbálovy proslovy nebyly nikdy příliš výřečné a dlouhé, ale i přesto, se tam udrželo ticho do té doby, než ředitel školy dosedl na své čestné místo uprostřed profesorského stolu a někdy ještě chvíli potom.
V jejich mrtvolném tichu bylo slyšet pouze klapaní bot. Kdyby mohly být slyšet myšlenky, asi by oběma praskla hlava v návalu informací.
Nadále pokračovali mlčky v cestě do čajovny. Lily se neubránila pohledu na Jamese a ten se na ni kouknul ve stejnou chvíli. Lily pohotově uhnula pohledem, jak už to měla nacvičené z druhého ročníku, z okamžiků, kdy se na ni omylem koukl.
"Lily," oslovil ji James a Lily se málem podlomila kolena. Z Jamesových úst její jméno znělo, tak nějak úplně jinak. Snažila se to nedat všemožně najevo. "Omlouvám se ti," dokončil to, co chtěl udělat.
"Za co?" Lilyin překvapený výraz Jamesovi neunikl a ani neměl.
"Za všechno…"
"Jak jako z všechno?" Lily něco tušila, ale chtěla to slyšet od něj.
James sebou neochotně ošíval. Byl úplně vyveden z míry. Šli spolu ještě kousek, úplně mlčky. Lily už si myslela, že ticho nikdy nebude prolomeno a nebo, že to James prostě jenom zamete pod koberec a začne povídat o něčem jiném. Nic z toho se nestalo.
"Víš," začal a zase skončil. "Choval jsem se k tobě fakt hrozně. A chtěl…, chtěl bych se ti omluvit." James se usmál a to si Lily vyložila špatně.
"Pottere! Tenhle tvůj debilní žertík nebyl zrovna moc vtipný!" Otočila se a utíkala pryč. Jamesovi po ní zbyl jenom rudý záblesk vlasů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terina Terina | 10. dubna 2008 v 22:50 | Reagovat

Jééé a první komentář. Víš co by mě zajímalo? Jestli máš takovou obrovskou slovní zásobu díky čtení, nebo kvůli něčemu jinýmu. Ale teď k tý kapitolce :) Mě osobně se moooc líbila, ale takhle sadisticky to ukončit? Ne já naopak nemám ráda ty povídky, ve kterých se Lily vetře Jamesovi hned ve druhý kapitole XD Takže PĚKNÝ!!!

2 Adrianne Adrianne | Web | 12. dubna 2008 v 8:58 | Reagovat

Tak teda konečně spřátelíme, jo? Ještě dneska si tě přidám :)

3 Adrianne Adrianne | Web | 13. dubna 2008 v 9:38 | Reagovat

Jo, a jinak naprosto skvělá kapitolka :) Teď jsem to dočetla a je to fakt fantastický :)

4 katrina katrina | Web | 13. dubna 2008 v 12:44 | Reagovat

Přihlašte se na školu-neškolu magie- Bradavice. Je to v době pobertů. Na stránce: http://www.poberti.estranky.cz/

5 romuska romuska | 13. dubna 2008 v 18:17 | Reagovat

krása......:)))

6 peti8 peti8 | E-mail | 14. dubna 2008 v 18:35 | Reagovat

Je to vážne dobré.Natrafila som na tvoj blog len nedávno a páči sa mi táto poviedka.Už sa teším na pokračovanie. :D

7 Mihule Mihule | 20. dubna 2008 v 18:15 | Reagovat

Jejda, konečně sem se sem dostala, nějak to poslední dobou zanedbávám... Vážně je to hrozně pěkná a vydařená kapitola, píšeš hrozně hezky a napínavě, v neposlední řadě máš hezkej styl psaní, podobnej tomu Bětčinýmu! Jenom si tak řikam, jestli neni ta Lily uplně blbá... ale vážně moc hezká kapitola, pořád se zlepšuješ!

8 nataly nataly | 26. dubna 2008 v 21:10 | Reagovat

zaujmaveee:D zeby ho lili zacala milovat?:D rychlo dalsiu kapitolku prosiiiim:D

9 pantherka pantherka | Web | 2. května 2008 v 13:19 | Reagovat

náhodou, co kecáš, že se za tenhle blog stydíš??? Vždyť píšeš fakt pěkně :) Měla bys bejt na sebe pyšná =P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama