6. kapitola 1/2

10. dubna 2008 v 21:01 | M.o.n.i.k.a |  Trable s láskou
Ahoj,
tak jak ám dupou králíci? U mně dobře, po dlouhé době jsem dopsala očekávanou kapitolu v pořadí již šestá.
Kapitolu bych chtěla věnovat všem, kteří se na ni těšili. Takže Terko=) je taky pro tebe a už žádné bombardování!
Přeji krásný den a příjemné počtení
Vaše M.o.n.i.k.a

S Jamesem se zatočil celý svět. Pod schody na něj čekala jeho vyvolená. Léta vytoužená Lily Evansová. Vypadala božsky. Přestože byla oblečená naprosto normálně, neobyčejně jí to slušelo, protože si jí na tváři pohrával, i když slabý, úsměv. Sirius se stal jejich bavičem, a jak se zdálo, Julien na něm mohla oči nechat a on? Sirius Black, lamač dívčích srdcí, měl dozajisté plán.
James se zarazil na předposledním schodu, jelikož ten další už vrzal a on chtěl zůstat v utajení a ještě chvíli se koukat na její tvář s úsměvem na rtech. Obdivoval ji za jakýchkoliv situací, když se učila, pramínek vlasů na pravé straně jí padal neustále do očí, a pak to přišlo- elegantní pohyb rukou, kterým neposedné vlasy odhrnula na místo, kde stejně nesetrvaly příliš dlouho. Nebo když vál vlahý letní vánek a ona seděla na oblíbeném kameni u jezera. Z jediného a prostého důvodu ji tam jako jedinou nechal sedět, ani u svých přátel nedělal výjimky, pouze ona, jeho Lily, tam mohla sedět. Jeho oči se totiž nemohly nabažit pohledu na to, jak jí vítr cuchá rudou hřívu, lesknoucí se ve slunečním svitu, a splétá ji.
Nevědomky, aniž by chtěl, došlápl na onen osudný schod. S hlasitým vrz, si staré dřevo ulevilo, a on byl prozrazen. James se snažil co nejelegantněji sejít schody dolů, ale co se nestalo. Na prvním schodu odspoda ho nohy zradily a on spadl, přímo před ní. Stalo se to, čeho se obával, ztrapnil se před ní snad, jak nejvíce mohl. Teď si o mně bude myslet, že jsem pořádný vůl, napadlo ho v onen pro někoho úsměvný pro jiného potupný okamžik. Co možná nejvíce frajersky se zvedl a rozpačitě se usmál.
"Ahoj," pozdravil obě dívky. Ani nemohl říct nic vtipného, protože ho v tu chvíli nic nenapadlo.
"Ahoj," mávla rukou v odpověď Jul a usmála se. James to ale téměř nevnímal, jeho pohled totiž patřil jiné, a Julien to moc dobře věděla. Nemyslel si, že by ho Lily pozdravila, to doopravdy ne, ale doufal alespoň v ten nepatrný úsměv, který věnovala i Siriusovi. Avšak u něj se ani neobtěžovala. Ještě před chvilkou v něm vybuchl ohňostroj radosti, a jak to tak u ohňostrojů bývá, žádný není nekonečný, ale takovéhle prudké zchlazení, na to nebyl připraven. Byl sice zvyklý na neustálé odmítání a bral to sportovně, ale nyní to nebylo jako vždycky. Po radosti nezbylo nic jiného, nežli ponížení a zarmoucení.
Sirius vycítil nepříjemné napjetí mezi nimi a prolomil ticho, které nastalo, prvním žvástem, jež se mu dostal na jazyk.
"Co jste měli k obědu?"
Lily po něm hodila nechápajícím a zároveň pohoršeným pohledem. Pohledem, který byl tolik podobný nenávistným pohledům, jež na Jamese vrhala téměř vždy, když se o něco pokusil. Najednou se začala Julien smát, což pomohlo překonat trapnou chvíli ticha. Tak se dostal i Tichošlápek do formy a vybídl je, aby s ním šli do obývacího pokoje. Všichni s ním šli. Jamesovi se zdálo, že každý, kromě jeho věděl, o co jde. Jen on byl za toho osla, který nic neví.
"A proč jdeme do obýváku?" chtěl se zeptat, ale odpověď mu přišla dříve, nežli to vůbec stihl udělat.
"Jamesi, kdy máte letax?" Nyní se mu situace trochu objasnila, ale že by tušil, co má Sirius v plánu, to se říci nedá.
Ukázal na květináč, ležící na krbové římse. Sirius po něm vztáhl ruku a jako pravý džentlmen pobídl dívky jako první, aby si nabraly sypký prášek a pomocí něho se přemístily. Ještě než toto udělaly, zeptala se Lily Siriuse.
"Do kdy se vůbec vrátíme?"
"No já nevím, záleží na tom, jak dlouho se nám bude chtít." Sirius na ni spiklenecky mrkl. V odpověď mu přišel úsměv téhož rázu. V Jamesovi se náhle probudila žárlivost, jež nebrala konce. Splétala ho do svých pavučin a potichoučku mu nešeptávala, aby s tím něco udělal, ale jeho hlava přemýšlela jinak. Nechtěl, aby se Siriusem nebyli zadobře.
"Jamesi," oslovila ho Jul a James s sebou v překvapení trhl, "nebude ti zima?"
James se podíval, co má na sobě a musel uznat, že mu asi zima bude. Jelikož to tak trochu neodhadl a vzal si na sebe pouze mikinu džíny a tričko a venku nyní vládl nepříjemný štiplavý mráz.
"Jo, máš asi pravdu." Odešel z obýváku a vešel do haly, kde byla obrovská šatní skříň z ebenového dřeva. Vytáhl z ní kabát a šál v barvách Nebelvíru. Ještě několikrát zkontroloval svůj odraz v zrcadle a byl připraven. Zpět za tou bandou se dostal právě ve chvíli, kdy plameny pohltily Julien. Zůstal už jen Sirius.
"Jak jsi to udělal?" nevydržel to James a musel se zeptat.
"Co?"
"No co?" James vykulil oči tak, jak to uměl pouze on. "Vždyť na mne byla naštvaná!"
"To víš. Můj šarm ji oslnil." Oba se začali smát, Sirius od srdce, ale v Jamesovi tohle jeho prohlášení probudilo ještě k žárlivosti lehkou dávku podezření.
"A kam vůbec jdeme?" zeptal se, když si nabíral hrst letaxu.
"A jo!" Sirius se ťukl do čela, "Ty to vlastně ještě nevíš."
"Ne, nevím. Mně se totiž nikdo neobtěžoval nic říct."
"Tak teď jsou obě v Děravém kotli a čekají na nás, takže pokud nechceš, aby ti tam někdo Evansovou sbalil, tak koukej máknout," Sirius se na Jamese zašklebil.
"Jasně." James mu úšklebek opětoval, ale ve skutečnosti viděl větší potencionál svého soka, právě ve svém dlouholetém příteli. "Nějakej oslizlej starej opilej tlustej kouzelník, co?"
A se zřetelným Děravý kotel zmizel Siriovi z dohledu.
Hned po něm, tak učinil i onen Jamesův potencionální sok v lásce.
Jak Sirius říkal, děvčata už na ně čekala. Zatímco byla Julien zřejmě šťastna z přítomnosti tolik obletovaného Siriuse Blacka, Lily byla přesně jejím opozitem.
Sama si ani neuvědomovala, co tím Jamesovi způsobuje.
"Tak kam jdeme?" zeptala se Julien.
"Kam?" ušklíbl se laškovně Sirius. "No to je přeci naprosto jasné, na Příčnou."
Lily vykulila oči.
"Teď večer?"
"Evansová, a kdy jindy?" odpověděl jí Sirius.
"Tak jdeme, ne?" zavelel energicky James. Navenek vypadal stejně jako vždy, ale jak už to tak bývá, uvnitř mu bylo hrozně.
Sirius nastavil rámě Julien, ta ho se smíchem praštila do ramene, v zápětí zčervenala jako rajče a tím ho v podstatě odmítla, ale on to bral sportovně. Jindy by měl James odvahu na to samé, ale po tom, co na něj Lily hleděla tím typickým pohledem ledové královny, to ani nezkoušel. Možná se bál odmítnutí. Poprvé ve svém životě se bál jejího odmítnutí.
Všichni se zvesela vydali do Příčné ulice. Bylo tam sice trochu méně kouzelníků, ale o to lepší to pro ně byl zážitek. Taková procházka po poloprázdné ulici s plnými výlohami, poukazující na nejnovější či nejkupovanější zboží od módy pro mladé čarodějky a čaroděje až po knihy a košťata. Jedna báseň pro oči nadšeného čtenáře, hráče famfrpálu a pro spousty dalších mladých i starších kouzelníků.
Ulička byla ponořena do ticha až na šelest křídel některého nočního ptáka, který si vyletěl na honbu za potravou, a klapání podpatků. Procházeli mezi jednotlivými krámy. Lily s Julien si prohlíželi výlohy, James se kochal pohledem na pro něj zakázané ovoce v podobě Lily Evansové a Sirius je vedl, jelikož se dostali do nějaké malinké uličky, v níž ještě nikdy James nebyl. Zřejmě tu nejedenkrát byl.
Z nejtišší a nejopuštěnější části ulice se dostávali do jiných, kde již bylo pár zamilovaných párů, sem tam je potkala skupinka opilých kouzelníků, kteří se navzájem podpírali a vedli spolu nějakou velice duchaplnou konverzaci.
Sirius se pousmál, když zaslechl část jejich rozhovoru. Jednomu z nich, se trochu pletl jazyk mezi zuby, což bylo v jeho stavu docela dost normální. Sirius si to moc dobře pamatoval. Vždycky, když se s Jamesem opili, tak mu pak pusa jela sama od sebe.
"… Já tě miluju, Sualocine. Doufám, že mě nezradíš a neprozradíš mojí manželce, že jsem opilí, protože jinak by mě…" A dál už se Sirius nic nedozvěděl, poněvadž Sualocin spadl na zem a ten druhý otylý kouzelník mu pomáhal zpátky na nohy.
Doufám, že takhle s Jamesem nikdy nedopadneme, pomyslel si Sirius.
"A kam vlastně jdeme?" protrhla ticho Julien.
"Nech se překvapit, princezno," Sirius jí laškovně přejel prstem po špičce nosu. Lily se to zřejmě moc nelíbilo, také se na to patřičně tvářila. Výraz jejího obličeje připomínal tvář malého dítěte, kterému nebylo vyhověno.
"Nějaké ticho," pronesl Sirius, "asi tam budeme mezi prvními."
Najednou to Jamesovi došlo. On nás chce vzít do toho klubu, jak o něm mluvil. Čaromoc nebo tak nějak se to jmenovalo.
"Už tam budeme?" naléhala Jul a očima byla přišpendlená na Siriovi, na němž bylo zřejmé, že si tuto dívčí pozornost patřičně užívá.
"Ale, ale ty jsi nějaká zvědavá-" oslovení si samozřejmě nemohl odpustit "-krásko."
James si všiml toho, jak Lily prudce stáhla ruce v křečovité pěsti.
Siriuse měla ráda, ale pouze jako kamaráda a kdyby snad začal chodit s Julien, tak by to nevydržela. Moc dobře věděla, jaký Sirius je. Proutník, co vždy jen některou využije, a když už mu není dobrá, tak se s ní nemilosrdně rozejde. Ne že by své kamarádce nepřála jejího vysněného, to ne, ale nechtěla ji pak utěšovat.
"Tak a jsme tu!" vykřikl nadšeně Sirius a zatáhl za kliku plechových dveří vzhlížejících převelice zanedbaně, ale k jeho překvapeni, se nic nestalo. Zkusil to znovu, trochu razantněji. Nic.
"Tak panstvo," oslovil je Sirius, "a tady končí naše výprava."
"Ale tak to tedy ne!" pronesl James dominantně. "Když už jste mne vytáhli, tak to já domu nejdu. V žádném případě!"
"Fajn a co tedy chceš dělat, Pottere?" oslovila ho chladně Lily.
"Tak já nevím, Evansová" utrhl se na ni nemilosrdně, poněvadž ho štvalo, jak se k němu chovala.
"Jsme v Londýně," řekla Julien.
"Fakt jo?" odsekla ironicky Lily, která byla podrážděná z jejího flirtování.
Julien toto ignorovala a pokračovala dál: "Co takhle užít si něco v nějakém mudlovském klubu?"
Sirius její nápad ocenil patřičně úsměvem a svým komentářem.
"To je skvělej nápad. Kde ty na ně chodíš? Nechytla jsi to náhodou ode mne?" Julien lehce zrůžověla a Lily protočila panenky. James se nad tím pousmál a přiblížil se k ní a tiše jí šeptl do ucha.
"Nech je být, já Siriuse ohlídám."
Vyděšeně sebou trhla.
"Pottere, ty jeden idiote!" sykla tiše tak, aby ji nikdo kromě jeho neslyšel. James už ji chtěl něco říct, ale nestihl to, protože je přerušil Sirius.
"Takže se půjdeme podívat do Londýna?"
"No jasně," pronesla Lily přesvědčivě, a aby svá slova potvrdila, tak stáhla ústa do křečovitého úsměvu, ale nikdo si toho naštěstí nevšiml, až na Jamese.
Všichni, respektive pouze polovina z nich, v podání Julien a Siriuse, velice energicky a s humorem vykračovali po ulicích, vedoucích do centra živého večerního Londýna. Tolik opěvovaného města s bezpočtem světově známých a historicky důležitých památek, ale také města, kde se žije nočním životem.
Konečně došli na jedno z náměstí. Stejně jako na Příčné ulici, zde byly výlohy ozdobeny s tím rozdílem, že v mudlovském světě světélkovaly pomocí neonových proužků a různých žároviček, kdežto ve světě kouzelníků, bylo vše mnohem pohodlnější. Díky kouzlům, byla světélka sladěna s právě nabízejícím se zbožím a nic se nemuselo měnit, v Londýně tomu tak nebylo. Přesto Lily raději nakupovala v mudlovských obchodech, protože tam měli docela jinačí výběr, nežli ve světě kouzelníků, navíc se jí jen zřídka kdy, tedy téměř vůbec, nestalo, že by s někým měla úplně stejné třeba tričko nebo boty.
Lily se pohlédla dopředu, kde byla Julien společně se Siriusem právě ve chvíli, kdy se nad červenající Julien nakláněl a něco jí šeptal do ucha. Ta se hned na to zachichotala a Lily, dnes již po několikáté, protočila oči v sloup a začínala mít o Julien veliké obavy.
"Zná tady někdo z vás alespoň něco?" zeptal se zničehonic James. Od Siriuse a Julien mu nepřišla žádná odpověď, ti dva spolu vypadali velice šťastně. Ale překvapivě k němu promluvila Lily.
"Já ano, kousek odsud je jedna čajovna, do které někdy chodím s Julien."
"Aha," řekl James, "a je ještě otevřená?"
Lily se podívala na hodinky a zjistila že je teprve osm hodin.
"Jo, řekla bych, že ano," pronesla v odpověď a hned na to vyhrkla otázku, která ji napadla, "Proč se ptáš?"
"No já nevím. Vypadá to, že Sirius je s Julien velice spokojený, a že bych na ně chtěl celý večer koukat, jak se někde spolu líbají a laškují spolu… to se říct nedá."
"Ale někdo by na ně měl dohlédnout," řekla Lily, načež se James usmál.
"Evansová, Evansová, nech je žít. Oni půjdou někam do nějakého klubu a tam vybijí svou přebytečnou energii, kterou já poslední dobou docela postrádám." Na Lilyiné tváři se objevil potutelný úsměv, ale přeci jen tam byl, což zvedlo Jamesovi patřičně náladu. Bylo to po dlouhé době, co se na něj usmála, pokud to nebylo poprvé.
"Ale asi bychom jim to měli říct, aby nás pak nehledali," neodpustila si Lily svou starostlivou poznámku.
"Já bych řekl, že by nás stejně nehledali, ale abys měla klid v duši, tak to pro tebe udělám." Jak to dořekl, tak se rozběhl směrem k dvojici, která byla již dobrých padesát metrů od nich. Jelikož šli hrozně pomalu, tak je témě okamžitě dostihl a vysvětlil jim, jak se věci mají, a že půjdou s Lily do čajovny. Domluvili se spolu také na tom, že nepřijdou domu později, nežli v jednu hodinu. James se s nimi rozloučil a ještě než se otočil, tak na něj Sirius mrkl. James na to ale nedbal a rozeběhl se za Lily. Její vlasy se leskly ve světle pouličních lamp, což se Jamesovi nesmírně líbilo, ale bylo v tom i něco jiného. Ten její úsměv, sic téměř nepatrný, ale zářivý. Připadal si jakoby jeho nohy nevážily více jak pírko. Běžel s lehkostí ptáka na obloze, ale vzdálenost mezi ním a Lily, jakoby byla stále stejná. Stál snad na místě? Ne to věděl s určitou jistotou. Udýchaný doběhl ke svému vytouženému cíly.
"Tak co říkali?" vyhrkla Lily a ve skrytu duše doufala, že nebudou chtít, aby se od nich oddálili. Teprve před nedávnem si uvědomila, že by s Jamesem nevydržela o samotě. Příliš se této chvíle bála.
"Nic, co by měli říkat?"
"Tak já nevím, třeba se na něčem chtěli domluvit," Lily si nervózně pohrávala se stužkou, kterou měla na tričku.
"Evansová, proč jsi tak nervózní?" zeptal se ji James, když si všiml, že v ruce žmoulá kousek lesklé stuhy, div ho nepřetrhne.
"Já nejsem nervózní," odsekla Lily a snažila se to říct co nejklidněji.
"Ale jsi, přede mnou to neschováš."
"Ne, to tedy nejsem!"
"Jo? A proč tedy drtíš v ruce tu stuhu?" James se zatvářil vítězoslavně.
"Pravdu?" zeptala se nesměle s rozpaky v hlase. James její rozpaky zpozoroval, nechtěl ji do ničeho nutit, ale když mu to tak nabídla, tak toho patřičně využil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama