3.Kapitola 2/2

6. února 2008 v 13:10 | M.o.n.i.k.a |  Trable s láskou
a zbytek...

ooOoo
"Viděl jsi patrona Evansový?" zeptal se James při obědě Siriuse, který pátral po nejúžasnější dívce ve škole.
"Jo viděl," odpověděl suše, "a nezapomeň na to, že jsi mi to řekl nejmíň dvacetkrát od té doby, co jsme odešli z Péče."
James okázale ignoroval Siriovi protesty a vesele dál pokračoval ve svém rozplývání se: "A všiml sis, že to byl jelen? Dvanácterák?"
"Jo všiml," Sirius opakoval svoje stále fráze, ale když Jamese uspokojily, tak mu je odříkával, "vypadal jako ty po proměně."
"Já vím," zasnil se, nabíral na lžíci polévku, kterou zvedl do vzduchu a nechal ji dopadat zpět do talíře, takhle to opakoval několikrát za sebou.
"Hele, měl by ses vzpružit, protože zhruba za hodinu a půl, máš být na famfrpálovém hřišti." Při slově famfrpál James rychle vyskočil z lavice a upaloval kamsi pryč z Velké síně. Siriovi bylo jasné, kam šel. Vše co James miloval, měl tady ve škole, Lily a famfrpál. Usmál se při představě, jak James hledá svoje koště. Naklonil se víc nad talíř s polévkou a dal se do jídla.
"Ahoj Siriusi." Sirius pozvedl hlavu a odhrnul si pramen vlasů, jež mu spadl do obličeje. Koukl se na Rema, kterého poznal po hlase a strnul. Stála vedle něho a usmála se.
"A-ahoj," vykoktal ze sebe, nezapomněl na své obvyklé gesto- prohrábnutí vlasů a zářivý úsměv ala Sirius Black, svůdník dívčích srdcí. Remus se posadil a jeho dívka vedle něj.
"Jé, já jsem vás vlastně ještě nepředstavil," vyhrkl Remus, "toto je Nicol, má přítelkyně z Mrzimoru." ukázal na ni a ona se sladce usmála, "a Nicol, toto je Sirius, můj kamarád."
"Já ho znám." Siriusovi poskočilo srdce, když to uslyšel… tak ona ho znala. "Chodili jsme spolu."
"Cože?" řekli Rem se Siriem unisono.
"No jo, jenže už je to dlouho," zamyslela se. Vypadala při tom roztomile a Siriovi se začala podlamovat kolena. "Tuším, že to bylo minulý rok, ale nejsem si tím jistá."
"A jaké to bylo?" zeptal se Remus, vypadal docela pobouřeně a tak se Nicol ujala toho, že ho uklidnila.
"No," chvilku se zastavila, "bylo to příšerné; nic proti, Siriusi, ale chodili jsme spolu hodinu a ty jsi mezitím, co jsme šli po chodbě plácl jednu čtvrťačku přes zadek a s další sis domluvil rande, takže jsem usoudila, že asi nebudeš ten pravý." Nyní se Remus zatvářil nanejvýš spokojeně.
"Aha a Remus je ten pravý?" vyjelo mu to, vyděšeně přejel očima po dvou svých společnících a viděl, jak se Nicol usmívá, zato Remus vypadal, že na Siriuse hodlá skočit. "Já, já se omlouvám, nechtěl jsem."
"Ne to je naprosto v pořádku," usmála se. "Myslím, že ano. Remus je ten pravý."
"Tak to je dobře, přeji vám to," pokusil se o úsměv, ale obličej se mu stáhl v bolestný škleb, takže toho raději nechal.
"Pojď, půjdeme," ujal se slova Remus, ve kterém to všechno vřelo.
"Ahoj," mávla v pozdrav Niki a Sirius její mávnutí opětoval. Chvíli za nimi ještě koukal, a když zmizel i poslední pramínek hnědých vlasů za rohem, odvrátil se a posadil se na lavici, hloubaje o tom, co právě řekl, co udělal a co neměl dělat. To jsem zase pohnojil. Já jsem taky idiot, nadával sám sobě, nechám se unést hned při první příležitosti. Po tom co seděl zhruba hodinu již u prázdného stolu, se zvedl a koukl na hodinky.
"A sakra." Všichni přítomní se na něj podívali, ale Sirius na nic nedbal a vyběhl ven z Velké síně a přímo na famfrpálové hřiště. Z dálky viděl, jak se James vznáší vysoko nad ostatními, kteří ještě nebyli vidět zdaleka tak dobře jako Siriův kamarád James. James byl prostě nepřehlédnutelný, snad kvůli svému frajeření na koštěti, neustále se otáčel a různě přetáčel, ale když se Sirius dostal blíž ke stadiónu, všiml si něčeho neobvyklého. Dnes to nebyl ten James, který se předváděl, dnes nedělal na koštěti akrobatické téměř krkolomné kousky na koštěti, jen tam tak visel ve vzduchu na svém zbrusu novém koštěti a ohlížel se po malém zlatém třepotavém míčku. Nyní už ne tak rychle došel ke hřišti a posadil se do tribuny. Píchalo ho pod žebrem, protože; podíval se na hodinky, cestu na stadión zvládl v rekordním čase - za dvě minuty byl na hřišti. Vzhlédl k nebi a pozoroval hráče a hráčky, jak se prohánějí na svých košťatech, vyhýbají se nástrahám v podobě Potlouků a střídají se a přehazují si Camrál, jakoby snad každého z nich neskutečně pálil v ruce, takže ho raději předají nebo přehodí svým spoluhráčům. Famfrpál, jakožto hra, se mu neobyčejně líbila, ale jak sám věděl a tvrdil, byl na to dřevo. Na koštěti létat uměl, ale musel se na to soustředit celou svou myslí, tudíž se nemohl při letu věnovat ničemu jinému. Vytrhl se ze svého snění právě v okamžiku, kdy padal neohrabaně z koštěte, po tom co ho sestřelil škodolibý "zmijozelák" Potloukem. Raději se poohlédl kolem, jeho zrak utkvěl na záplavě rusých vlasů, z čehož byl jeho nejbližší kamarád vždycky odvařený. Hlavou mu bleskl nápad. Stoupl si a přešel k Lily.
"Můžu si přisednout?"
Ani se neohlédla a odpověděla: "Jasně, že ano."
Posadil se tedy těsně vedle ní, viděl na ni jak visí očima kdesi v oblacích.
"Kam koukáš?"
"Od kdy tě to zajímá?"
"No," náhle nenacházel slov.
"Tak já ti to povím," otočila se na něj a vrhla opovržlivý pohled. "Od té doby, co tě poslal ten idiot na koštěti, aby ses mě vyptával..."
"Co prosím?" vyjekl, "měla bys být ráda, že alespoň někdo by o tebe měl zájem. Jsi jako kastrol, ten taky nic k nikomu necítí a je stejně ledovej jako ty, navíc mě James neposlal. Chtěl jsem si s tebou jenom normálně povídat, ale pokud si myslíš, že má Dvanácterák potřebu za tebou slídit, tak jsi paranoidní." Chvíli jen stála a zírala na něj s otevřenou pusou, ale po chvilce se vrátila na zem před Siriuse Blacka, který ji nyní nazval kastrolem. Jediné na co se v tu chvíli zmohla bylo: "Lepší než být děvkař, co každou jen využije, a který není nikým milován," tím ho dorazila, ale to co mu řekla pak… "ani vlastní rodinou."
Nebyla to ona, kdo odešel jako první, ale byl to Sirius plný zlosti. Bleskurychle se zvedl a vyběhl z jejího dohledu. Doběhl do hradu, pomalu vydýchával, ruce se mu ještě třásly, ale nevěnoval tomu pozornost. Pomalu se dostal k soše čarodějnice. Vytáhl hůlku a tiše pronesl: "Dissendium." Vlezl do otvoru v hrbu sochy a šel temnou chodbou.
Zanedlouho již stál u pultu Tří košťat, objednal si ohnivou whisky. Koupil si celou láhev, kopl do sebe panáka a šel zase zpět do hradu, kde měl v plánu se pořádně opít, zapomenout na to, co mu Evansová řekla a na to, že to, co mu řekla je vlastně pravda. Když nad tím přemýšlel, tak vlastně všechno byla pravda. Pravda, kterou mu poprvé někdo řekl do očí. Prošel zpátky do sklepa a odtáhl si kámen. Loudavým krokem došel k hrbu sochy a pronesl kouzlo, jež mu otevřelo průchod do chladné noční chodby. Uvědomil si, že asi nebyl u Tří košťat, v kouzelnické hospůdce, zrovna krátce. Došel do nebelvírské věže, ve společenské místnosti to zelo prázdnotou. Rozhodl se, že svou pouť ukončí právě zde. Usedl ke stolu, přičaroval si sklenici a nalil si prvního panáka. Koukal do krbu, kde žalostně pohasínaly plamínky rudozlatého ohně. Upíjel whisky ze sklenice a pomalu pociťoval, jak si alkohol pohrává s jeho smysly a otupuje je. Hodiny odbíjely jednu hodinu. Společně s bimbáním se po společenské místnosti ozývalo tiché spílání dřeva. Někdo došel ke křeslu, čirou náhodou u křesla, které bylo také u krbu, a posadil se. Sirius se podíval, kdo tam sedí a uviděl už zas záplavu rudých vlasů a zelené smaragdové oči.
Po chvíli ostychu jí Sirius nabídl přičarovanou skleničku s čirou tekutinou. Lily ji po chvíli přijala a napila se.
"Díky," pípla tiše, "já…chtěla jsem se ti omluvit. Chovala jsem se hrozně."
"To je dobrý, všechno je odpuštěno. Taky jsem se nechoval jako pravý džentlmen. Nazvat tě hrncem nebylo super skvělé."
"Nazval jsi mě kastrolem."
"Jo tak sorry, můj nový společníku Kastrole."
"Díky." Oba se začali hlasitě smát. Najednou, Lily ani nevěděla, jak se to stalo, ale najednou si byli snad jen na pět centimetrů vzdálení. Táhlo ji to k němu a přiblížila se svými rty k těm jeho, pomalu se jimi otřela o jeho hladkou tvář. Pocítila nával vzrušení. Tolik ji to k němu táhlo, byl jako magnet obvykle ji odpuzoval, ale dnes večer se otočil a ji pohltila nespoutaná touha ho políbit, být jednou z jeho dívek, chtěla, aby ji držel v náručí, líbal ji. Sirius se poddal její, ale i své touze. Něžně ji políbil, ale cítil, že ani jednomu z nich to nestačí. Políbil ji tedy vášnivěji, mnohem vášnivěji. Lily mu tiše zašeptala do ucha slova, která měla v tuto chvíli na jazyku: "Siriusi, chci tě." Siriuse to povzbudilo a dál pokračoval ve vášnivém ochutnávání jejích rtů. V mžiku mu probleskl hlavou obraz Jamese. Odtáhl zrzku od sebe.
"Co je?"
"Já nemůžu," omluvně, ale rozhodně se na ni podíval, "tohle Jamesovi nemůžu udělat, a vím, že ani ty to nechceš." Chvíli tam jen tak seděli a oba upírali pohledy do skomírajících plamínků.
"Asi půjdu," hlesla tiše a vydala se do dívčích ložnic. Maličkými kroky došla k posteli a ulehla, přemýšlela o tom, co udělala. Bylo to správné? Nebylo to správné? Proč to nebylo správné? A proč jsem to vůbec udělala? Proč? Proč? Proč? Se zmatkem v citech usnula, ale netušila, že tentýž zmatek udělala v citech i Siriovi.
Seděl sám ve společenské místnosti a pil jednu sklenku za druhou, stále cítil její jemné rty na těch svých a marně se snažil zapomenout na to, co udělal nebo spíš na to, co oba udělali. Zvon na věži ohlašoval svými údery, že přišla třetí hodina a možná taky, že Siriovi došla druhá flaška ze tří. Uznal, že už je celkem pozdě, ale nehodlal jít ještě spát. Pohroužil se do svých myšlenek a spřádání intrik ku svému prospěchu. Musel získat Nicol, Removu přítelkyni ať to stojí, co to stojí. Nehodlal hledět na strany jen rovně před sebe a na svůj cíl. Věděl, že bude muset svést obrovský boj, ale myšlenka na ni mu všechny obavy odplavila. Pomalu spustil víčka a před očima se mu objevil obraz jeho milované. Hnědá lesklá hříva ji spadala až po ramena, modré oči, v nichž by se mohl utápět snad celé roky, ale to vše zničehonic přebil pocit hebkých rtů přitisknutých na těch jeho. Hnědě zbarvené kadeře se změnili v rusé vlasy vonící po liliích, modré safírové oči vystřídali zelené smaragdové.
Sirius vyskočil z křesla, jakoby na něj kdosi vylil kýbl ledové vody. Měl zlámaná záda a s pocitem, že ho bolí snad úplně každá kost a kostička v jeho těle, se prošel se po místnosti a zastavil se před schody vedoucími do dívčích ložnic. Na okamžik zadoufal, že po nich Lily sejde a políbí ho, ale pak se podíval jiným směrem a stáhlo se mu hrdlo. Kdyby James zjistil, že jsem se líbal s Evansovou... pomyšlení na to, že by ztratil svého skoro bratra a nejlepšího přítele ho tížila. Jenže co měl dělat? Říct to Jamesovi nepřipadalo v úvahu. Pokračovat v tom, co ho k Lily tolik táhlo, taky nemohl, protože si byl plně vědom toho, že by mu to vyšlo nastejno, jako kdyby to Jamesovi řekl, což by znamenalo, že by rovnou mohl otočit hůlku proti sobě a pronést smrtící kletbu, přičemž si byl jistý, že jeho osud nebude jinačí.
Po dlouhé vnitřním boji si své city ujasnil nebo si to alespoň myslel. Miluje Nicol a nechce ztratit Jamese. S tímto přesvědčením šel do ložnice vyspat se do své postele, ještě předtím si slíbil, že se s Lily musí sejít a vyjasnit si to s ní. Poklidil po sobě ve společenské místnosti a odebral se do postele, kde se nechal stáhnout světem snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elisabeth Elisabeth | E-mail | Web | 6. února 2008 v 13:15 | Reagovat

Jo...tak  to čekání se vyplatilo, tahle kapitola je vážně super... nejlepší, co jsi zatím pro blog napsala... vážně se mi líbila poznámka - "Jo tak sorry, můj nový společníku Kastrole." U toho jsem se vážně smála... opravdu pěkné...doufám, že sepsání další už nebude trvat tak dlouho

2 Zuzka Zuzka | 6. února 2008 v 14:37 | Reagovat

Jj ja taky doufam, ze nova kapitola tu bude co nejdriv = ) Tahle kapitola a i celkove tahle povidka se mi strasne libi!! Takze fakt krasa!!

3 Mihule Mihule | 6. února 2008 v 19:38 | Reagovat

Souhlasim s Bětkou i se Zuzkou, tahle kapitola je fakt krasna... takova dobra změna...Taky doufam, ze dalsi kapitola bude driv nez tahle, i kdyz cekani se opravdu vyplatilo, fakt si to napsala moc hezky... :)

4 Bariska Bariska | Web | 6. února 2008 v 20:17 | Reagovat

cekani se vyplatilo musim souhlasit s Elizabeth bylo to fakt, ale fakt hezky :-)

5 Fisch Fisch | 9. února 2008 v 19:39 | Reagovat

Vubec se mi to nelíbilo, protože TO BYLO KRÁTKÝ!!!! Ne bylo to upe best.. už se těšim na další

6 luckily luckily | Web | 9. dubna 2008 v 19:50 | Reagovat

páááni, tak tohle byla hoooodně překvapivá kapča....:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama