Když je alfa betou

21. ledna 2008 v 18:33 | M.o.n.i.k.a |  Jednorázovky
Ahoj ahoj ahoj,
právě jsem dopsala a tím i zrealizovala svůj nápad z autobusu. Když jsem jela ze školy domu napadla mě tahle bláznivost, jelikož mi to přišlo jako celkem dobrý nápad, tak jsem to sepsala a výsledek je tu :o)
P.S. Hlavní pointou je to, že si Lily s Jamesem vyměnili role:o)
Vaše M.o.n.i.k.a

Bylo krásné slunečné ráno a Lily právě vstávala. Pomalu se zvedala z vyhřáté postele. Rozcuchané ryšavé vlasy jí trčely do všech možných i nemožných stran. Nemotorně došla do koupelny. Podívala se na sebe do zrcadla a pokusila se něco udělat se svými rozčepýřenými vlasy, ale oni ne a ne ulehnout do úhledného účesu. Lily musela každé ráno vstávat dřív, aby si svůj účes pečlivě uhladila pomocí tuny gelu. Výsledek byl ale vždycky úžasný. Vlasy si stáhla do slušivého uzlu, čímž dokonale okouzlila snad všechny chlapce z Bradavic. Po každodenním zápolením s vlasy si vyčistila zuby, omyla si pečlivě obličej a začala každodenní zkrášlovací rituál. Obtáhla si oči černou konturou a řasy natočila řasenkou, vždy byla namalovaná jen decentně, nesnášela holky, co měly na obličeji a v hlavě více make- upu než-li vědomostí. Někdo prudce zabouchal na dveře.
"Lily dělej!" řekla netrpělivě Lilyina kamarádka a nepřestávala zuřivě tlouci do dveří, "Víš ty vůbec, kolik je hodin?" Lily se koukla na hodinky.
"Ježiš! Ono už je půl deváté."
"Jo je půl deváté," přitakala Terry.
"Já už jdu." Lily rychle sbalila všechny šminky poházené po umyvadle a otevřela dveře. "Omlouvám se ti," zatvářila se jako největší neviňátko na světě.
"Jasně, omluva se přijímá, ale příště si pospěš." Terry na nic nečekala a vplula do koupelny. Mezitím se Lily oblékla do své školní uniformy, složila si všechny knihy do tašky a začala netrpělivě přešlapovat na místě, kde právě stála.
"Terry prosím tě, pospěš si," zaúpěla Lily.
"No jo pořád," odsekla v odpověď. "Nejdřív se tady zamkne a pak mě bude nahánět." Terry si ještě něco chvíli pro sebe mumlala, rychle se oblékla a šla směrem ke dveřím.
"Lily jdeš už?"
"Jo jasně." Obě vyšly z ložnice a vydaly se na první hodinu Lektvarů. Jeden z předmětů, které doopravdy nesnášela byly Lektvary, stalo se raritou, že ji hodinu co hodinu bouchl kotlík, vždy když dostali na začátku roku seznam toho, co si mají koupit, tak si kupovala dvojnásobek, jelikož věděla, že to, co jim Křiklan zadal by jí sotva vydrželo půl roku, obvzlášť kotlíky.
"Ááá slečna Evansová a slečna Rosová, opět pozdě."
"Já se omlouvám, pane profesore," podívala se na něj Lily smutnýma psíma očima, "ale já jsem zaspala a vždycky budím Terry, takže když jsem zaspala já, tak zaspala i ona."
"Je to pravda, slečno Rosová?" pohlédl na ni nedůvěřivým pohledem Křiklan.
"A- ano," vysoukala ze sebe zaskočená Terry.
"Pak tedy, když to tvrdíte i vy slečno Rosová, tak to bude asi pravda," v jeho hlase bylo stále slyšet podezření, ale nedal to nikterak najevo. "Posaďte se prosím." Lily s Terry se posadily do poslední lavice jako obvykle.
"Příště si musíš pospíšit," šeptla Terry neslyšně.
"Jo příště už si pospíším, ale aspoň že nemáme trest," zabručela Lil.
"To jo, to bych ti teda poděkovala, dneska mám totiž rande."
"Fakt?" zeptala se Lily s předstíraným zájmem. Vlastně ji to ani moc nezajímalo, pokud by nešla s jejím Jamesem tak to bylo dobrý. "A kdo to je dnes?"
"Jak jako dnes?"
"No jak asi," Lily protočila oči v sloup, "každý den střídáš kluky, jen si s nimi užiješ a pak jim dáš kopačky. Takže se tě ptám znovu, kdo je to dneska?"
"No tak fajn," Terry předstírala uraženost.
"Nedělej fóry."
"No tak dobře. Jdu s Blackem."
"Aha... S tím idiotem?"
"Jo s tím Blackem."
"Proč zrovna on?"
"No já nevim, přijde mi takový plachý, a pořád mě pozoruje."
"Nechci ti nic říkat, ale to dělají všichni kluci," Lily nevěřícně zakroutila hlavou nad kamarádčiným počínáním.
"No jo, ale já jen, že by s ním mohla být legrace."
"Jo tak legrace?"
"Jo legrace," přisvědčila Terry a zazubila se na Siriuse, který jí její úsměv rozpačitě opětoval.
"Prosimtě, můžeš toho alespoň někdy nechat?"
"Jo, až toho nechám, dám ti vědět."
"Díky Doufám, že to bude alespoň brzy." Lily se už dál s kamarádkou nebavila. Zatímco připravovala lektvar, pokradmu pokukovala po svém dlouholetém objevu- Jamesovi Potterovi. Byla z něj docela dost nešťastná, a Terry to věděla, už několikrát se ho ptala, jestli s ní nepůjde na rande, ale jeho odpověď byla vždy jednoznačná- NE! Tohle slovo proklínala už hodně dlouho. Jelikož se do Jamese zamilovala už v prváku, kdy jí pomohl projít na nástupiště devět a tři čtvrtě, její slepá neopětovaná láska ji pomalu ničila, navenek to nedala znát, ale uvnitř se jí všechno sevřelo, když uslyšela opět tu samou zdrcující odpověď. Mnohokrát se ptala Terry co má dělat, ale ta jí vždy poradila to samé, ať to nechá plavat a nebo ať začne chodit s někým jiným.
Lily nepřítomně lila do kotlíku jednu přísadu za druhou. Nevšímala si předepsaného množství, pouze tam vyklopila vše co bylo po ruce.
BUM
"Lily, proboha jsi v pořádku?" Byla to Terry, která se snažila Lily probrat.
"C-co se stalo?"
"Nic, jen ti bouchl kotlík a kousek tě praštil do hlavy."
"Pane Pottere, odveďte prosím slečnu Evansovou na ošetřovnu." James chtěl protestovat, ale Křiklan ho zastavil.
"Tak já s ní půjdu," nabídla se Terry s nadějí v hlase.
"Ne, slečno Rosová, vy doděláte svůj lektvar. Pan Potter už má hotovo, takže může slečnu Evansovou odvést." James opatrně zvedl Lily z podlahy a při doteku její ruky se lehce zachvěl, ale nedal to na sobě ani trochu znát. Lily to ale neušlo, i přesto, že nebyla plně při vědomí cítila jeho smyslnou vůni a užívala si ten pocit.
"Evansová, Evansová," řekl James, když za sebou zabouchl dveře, "lektvary se jednou stanou tvými osudnými."
"Já to slyšela," pronesla Lily.
"No to je dobře," usmál se James. To Lily vzpružilo, chtěla se postavit úplně sama, ale jakmile tak učinila, podlomila se jí kolena a ona spadla Jamesovi do náruče. Jemně ji k sobě přivinul a nebezpečně se k ní začal přibližovat, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.
"Promiň, nechal jsem se unést," snažil se omluvit.
"Dobrý ," to nevadí.
"CO?" James vypadal docela rozpačitě.
"Nic," řekla Lily, "jen, jen..." ještě nikdy nebyla nervóznější než teď. "Jen že ti to sluší."
"Díky," řekl James nesměle, "tobě taky." Lily se k Jamesovi natáhla a políbila ho letmo na rty. Chtěla se odtrhnout, ale James, chlapec jenž jí tolikrát odmítnul, si přitiskl její ústa na ta svá a začal ji něžně líbat. Lily mu pomalu ovinula ruce okolo krku a on jí okolo pasu a od něžného polibku přešli k bouřlivějšímu.
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elisabeth Elisabeth | E-mail | Web | 21. ledna 2008 v 19:33 | Reagovat

no..velmi pěkně zpracované, ale trochu jsem to nepochopila..ale už je večer a mně to moc nemyslím, takže...ale hezký... :-)

2 Elisabeth Elisabeth | E-mail | Web | 21. ledna 2008 v 19:39 | Reagovat

Aha.... už chápu...skvělý nápad.. :-)

3 Mihule Mihule | 25. ledna 2008 v 23:03 | Reagovat

je to uplne dobry...teda aspon me se to libi...konecne neco trochu jinyho :), ses dobra!

4 Zuzka Zuzka | 26. ledna 2008 v 12:35 | Reagovat

jj je to fakt dobrej napad!! a taky se mi to moc libi!!

5 alex alex | E-mail | Web | 25. února 2008 v 19:02 | Reagovat

to je pěkný! máš moc hezký blog. nechceš spřátelit? nepíšu sice o HP ani pobertech, ale psaní - to je moje!

6 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 29. února 2008 v 17:21 | Reagovat

Mocccccc pěkné:))))

7 meg meg | Web | 11. června 2008 v 18:34 | Reagovat

nádherné, opravdu hezký nápad=))

8 Dormedka Dormedka | Web | 24. října 2008 v 23:19 | Reagovat

Hehehe... tak to jsem se hezky pobavila... hodně dobrej nápad, ještě jsem nic takového nečetla... :D úžasné... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama