2. Kapitola 2/2

13. ledna 2008 v 19:40 | M.o.n.i.k.a |  Trable s láskou
a zbytek...

Pokud tu nebyl Dvanácterák, jediný, komu by byl ochoten se vyzpovídat, tak Sirius pochopil, že to bude jenom na něm. Musel se s tím vyrovnat sám. Zamířil k Zapovězenému lesu, rozběhl se na kraj, a pak se přeměnil do své psí podoby. Vždy když ho něco trápilo, řekl to Jamesovi nebo vše odboural ve svém zvířecím já. Rozeběhl se hlouběji do nitra starého lesa a ničeho se nebál. Vítr si jemnými prsty pohrával s jeho hustou černou srstí, cuchal ji a vzápětí znovu pročesával. Sirius se cítil svobodný, nezávislý vůči okolnímu světu. Všechen stres jakoby se najednou rozprchl po lese spolu s ním, už nebyl v něm, zatím se probíhal po jeho boku, což mu tolik nevadilo. Černý pes se hnal s větrem o závod, snažil se ho dostihnout.
Slunce už zacházelo za obzor a Sirius byl naprosto vyčerpán. Posadil se na mechový koberec a položil si studený čumák na přední packy. Tělem mu probíhaly poslední dávky adrenalinu. Nejdůležitější však bylo, že obavy na chvíli vystřídal pocit bezmezné radosti a nekonečného štěstí. Věděl, že když se přemění zpět, veškeré pozitivní pocity vystřídá strach a beznaděj. Přesto se rozhodl vrátit se do školy. Pomalým krokem se procházel po lese, tak aby našel okraj, kterým by se dostal do velké Vstupní síně. Záměrně cestu co nejdéle prodlužoval a toulal se lesem do pozdních nočních hodin.
ooOoo
James se právě rozhodl, že se projde Bradavickými chodbami, tak jak je nejvíce miloval- zahalené do temných závojů noci. Procházel různými zkratkami, pro jiné studenty, příliš neznámými, na to aby jich plně využívali. Šel temnými, ale i osvětlenými chodbami. V jedné chodbě se mu nepoštěstilo, protože zdejší postavy z obrazů byli velice netolerantní a udělaly takový povyk, že se raději klidil. Nohy ho zavedly do chodby, kde někdo někomu vyznával lásku. James se na chvíli zastavil a poslouchal jejich rozhovor, což se zřejmě nemělo stát.
"Já.. já... mám tě hrozně rád," vysoukal ze sebe chlapec, jak poznal James podle hlubokého hlasu. Musel se držet aby se nezačal smát, hochova nejistě volená slova bylo celkem vtipné poslouchat. Lezlo to z něj jako z chlupaté deky.
"A... a chtěl, teda nechtěla bys se mnou chodit?" pokračoval dál ještě nejistěji než předtím.
"Já....," Jamesovi poskočilo srdce, když si uvědomil komu ten hlas patří, ale vzápětí spadlo snad úplně na dno jeho těla. Uvědomil si totiž, že ona, jeho Lily, je objektem lásky neznámého chlapce. "chci abys věděl, že tě mám taky ráda." Řekni ne, prosím řekni ne! "A moc ráda s tebou budu chodit," dokončila svou odpověď. To už James nevydržel. Výbuch emocí byl tak silný, že se nedokázal kontrolovat a vylezl zpoza rohu. Namířil hůlku proti chlapci, na jehož místě měl být on, ne nikdo jiný, a vyřkl první zaklínadlo, které ho napadlo. Chvíli tam jen tak stáli, James s napřaženou hůlkou namířenou na zběsile kvičící prase, Lily vyděšeně těkala očima na Jamese a na prase.
"Pottere! Ty idiote! Co si o sobě myslíš?" James se v tu chvíli vzpamatoval a odcházel od místa činu, Lily mu byla v patách a zběsile na něj pokřikovala nadávky.
"Stůj když s tebou mluvím!" rozkázala mu Lily. James se na její příkaz zastavil, ale stále hleděl jinam než na ni, nemohl pokrýt ve svých očích zklamání a nechtěl, aby ho viděla v jeho slabé chvilce.
"Můžeš mi vysvětlit proč tohle všechno děláš?" křičela za ním Lily, rudá vzteky. "Hodláš mě ještě dlouho pronásledovat a zaklínat každého s kým budu chodit?!" pomalu k němu přicházela blíž, James byl stále odvrácený a nasupeného pohledu zabořeného v jeho zádech si nevšímal. "Budeš metat kletby i po mém manželovi?" Už od něj stála necelých třicet centimetrů, cítil její teplý dech na svém zátylku, nevěděl co ho to popadlo, ale bleskurychle se otočil a začal ji líbat. Vychutnával si to. Pak mu došlo co právě dělá, čekal cokoli, ale její reakce ho zaskočila. Polibek mu opětovala. Za pár sekund Lily došlo co právě dělá, odstrčila ho co nejsilněji, přičemž se dotkla jeho vypracované hrudi, projela jí vlna vzrušení, ale vztek byl silnější. Vlepila mu facku a vložila do ní všechny síly, stále překvapený James se sotva udržel na nohou, musel použít všechnu rovnováhu. Nakonec to vyvážil, takže zůstal stát. Lily se pohotově vrátila ke kvičícímu Johnovi.
James stále stál na tom samém místě jako opařený. Pomalým krokem se odšoural ke vchodu do Nebelvírské společenské místnosti.
"Dýňový džus." Vchod se otevřel a James mohl vejít do prázdné společenské místnosti, nezdržel se však ani chvilku, jen přes ni zamyšleně prošel, vystoupal po schodech a zatáhl za kliku. Vešel do místnosti, Sirius tu ještě nebyl. Lehl si do postele, ale nemohl usnout. Zvedl se, ochromen tím, co se právě stalo v jedné z Bradavických chodeb. Usedl si na okno a koukal na odlesk měsíce, kterému zbývalo pouze pár nocí do úplňku, na jezeře a ponořil se do víru myšlenek na ni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elisabeth Elisabeth | E-mail | Web | 13. ledna 2008 v 21:50 | Reagovat

Sice už mě hrozně bolí ruka, ale musím ti věnovat komentář...a pochválit ti tuhle celou kapitolu, která by naprosto suprová! ;-) Je tak dál

2 Treia Treia | Web | 15. ledna 2008 v 12:29 | Reagovat

Skvělí.. Těším se na pokračování..:)

3 Mexx Mexx | 15. ledna 2008 v 19:17 | Reagovat

tahle povídka se mi moc líbí.. :D prosím prosím napiš co nejdřív pokráčko..  *přičemž nahazuje psí oči*

4 Sunshine Sunshine | 15. ledna 2008 v 20:30 | Reagovat

Skvělá povídka ;-), jen tak dál, už se těším na další kapitolku(doufám že bude brzo:-) )

5 M.o.n.i.k.a M.o.n.i.k.a | E-mail | 15. ledna 2008 v 21:04 | Reagovat

Já vám moc moc moc děkuji, v současné době se snažím sesmolit další kapitolu, ale prozatím není nápad. Troufám si však říct  (napsat), že nová kapitola bude brzy ;o) A ještě jednou díky za hezké komentáře :o)

6 Mihule Mihule | 15. ledna 2008 v 21:44 | Reagovat

To je tak hezky, hrozne me to bavi...ted uz nebudu pozorovat jenom Betcin blog, ale i ten tvuj. Moc se tesim na pokracovani, prosim at je brzy. Pises moc hezky :)

7 jaja jaja | 18. ledna 2008 v 20:47 | Reagovat

tato poviedka je super..velmi sa mi paci..pises super..len tak dalej..uz sa tesim na novu kapitolu :)

8 Zuzka Zuzka | 23. ledna 2008 v 21:09 | Reagovat

A ja se pridavam protoze tahle povidka je mooooc hezka... A tahle kapitolka taky, takze pis, pis, aby tu byla brzo nova kapitola, na kterou se moc tesiim

9 Mihule Mihule | 30. ledna 2008 v 17:07 | Reagovat

Tak kde je ta new kapitola??? MONIKO!!! Rychle... to tu furt pozoruju a ono nic!

10 luckily luckily | Web | 19. února 2008 v 12:54 | Reagovat

hmmm, skvělé....:))) paráda, vážně, není co dodat...:))))))

11 luckily luckily | Web | 9. dubna 2008 v 19:36 | Reagovat

¨jj znovu komentuju skvělá kapča a skvělá kapitolovka...:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama